Réinitialiser la recherche
Pérou
Satellite

Pérou
Quebrada Santa Cruz

Découvrez les destinations de voyage des personnes rédigeant un carnet de voyage sur FindPenguins.
Voyageurs à cet endroit
    • VoyageurShari auf Weltreise
      1
      Jour 46

      Colca Canyon Tag 2

      23 mars, Pérou ⋅ ☁️ 13 °C

      Wir wachen auf, weil die Welt wackelt. Der Guide meint, es war vielleicht eine 4. Erdbeben sind hier ganz normal, wir sollen uns nichts draus machen 😂😂 gut zu wissen 👍🏼

      Los geht’s, es ist 4:30 und wir starten den Aufstieg ohne Frühstück. Das soll die Motivation sein oben anzukommen 😅🙈

      Am Anfang ist es echt schwierig da es noch dunkel ist und man nur das sieht, worauf die Taschenlampe gerade zeigt.

      Und es ist anstrengend. Es geht in super kleinen Schritten voran. Ich muss immer wieder stehen bleiben weil ich keine Luft mehr kriege 😅🙈🙈

      Nach der Hälfte des Weges trifft Salima die gute Entscheidung den Rest des Weges auf einem Maulesel zurückzulegen. Wo wir langsam vorankriechen, rennt unser Guide lustig den Weg hoch 😂

      Ich frage mich immer wieder, warum ich mir den Scheiß hier überhaupt antue 🥵 meine Beine fangen langsam an zu zittern und ich merke wie ich unaufmerksam werde.

      Nur noch 20 Minuten sagt unser Guide. Ich will nicht mehr 😅 möchte gerne nach oben getragen werden.

      Geschafft!! 😮‍💨😮‍💨 wer hätte das gedacht. Laut unserem Guide einer der schwersten Trekkingrouten in Peru, jetzt sollte alles andere ein reinstes Kinderspiel sein 🤣

      Jetzt erstmal frühstücken und danach geht’s zu den heißen Quellen, mit einer Temperatur zwischen 35-40 grad 😍 wenn ich nur darüber nachdenke wird mir ganz anders 😏

      Um den anstrengenden Tag noch komplett zu machen, treffen wir uns abends noch um tanzen zu gehen. Das erste mal richtig zu lateinamerikanischer Musik tanzen 🥰 dass ich erst um 4:00 im Bett bin wird dabei nebensächlich 🤣🤣💃🏼💃🏼💃🏼      En savoir plus

      Voir la traduction
    • VoyageurWe are going on an adventure
      Jour 11–12

      Colca Canyon

      21 octobre 2023, Pérou ⋅ 🌩️ 13 °C

      Wanderung in den zweittiefsten Canyon der Welt - Was für eine verrückte Erfahrung!
      Mit einem Guide und einer Gruppe von 9 Leuten sind wir zuerst 1000m runter in den Canyon gewandert, nur um dann am nächsten Morgen wieder hochzukraxseln... Naja und natürlich um die Landschaft zu bewundern 😆
      Unten im Canyon liegt eine kleine Oase, in der wir in kleinen Hütten übernachtet haben.
      Die nächsten paar Tage werden wir die Beine hochlegen müssen, um unseren Monster-Muskelkater zu überwinden 😅 Das Gefühl, nach diesem steilen Aufstieg wieder oben angekommen zu sein, war unbeschreiblich!      En savoir plus

      Voir la traduction
    • VoyageurPeru and Bolivia
      Jour 13

      Colca Canyon day 1

      18 juillet 2023, Pérou ⋅ ☀️ 17 °C

      Got up at 2am to be picked up for a 3 day hike at Colca canyon. Will stop at the condor lookout and then hike into the canyon. My troubles with altitude sickness started the moment we had breakfast at 3500m above sea level.En savoir plus

      Voir la traduction
    • Les Colons en mission
      Jour 107

      Le Canyon de Colca

      5 juin 2023, Pérou ⋅ ☀️ 15 °C

      Réveil difficile ce matin à 2h puisqu’on part pour le Canyon de Colca situé à 5h d’Arequipa en bus. Il s’agit du 2eme canyon le plus profond du monde, le premier étant son voisin le canyon de Cotuhasi. On laisse donc nos gros sacs à l’hostel puis on rejoint le terminal de bus avec le strict nécessaire dans notre sac de 20L pour prendre un bus à 3h30 direction Cabanaconde. J’en profite pour en placer une pour l’hôte de l’hostel qui, en plus d’avoir du se réveiller à 3h du matin deux nuits d’affilées pour nous, nous a gentiment commandé le taxi pour rejoindre le terminal.

      Dans le bus, sans grande surprise, on finit notre nuit. On arrive vers 9h à Cabanaconde où on achète quelques barres de céréales et bananes en guise de petit déjeuner, puis on part pour le canyon. Enfin, pour l’oasis qui se trouve au fond du canyon plus précisément. Pour y arriver, il faut descendre en zigzag plus d’1km de dénivelé sans grand intérêt si ce n’est de voir l’oasis d’en haut. On peut le faire a pied ou à dos d’âne (inutile de vous dire quelle option on a choisie). Après 1h30 de marche (annoncée 3h sur le guide du routard), on arrive enfin à l’oasis où la 1ere étape avant de profiter de ce cadre idyllique est de trouvé un endroit où dormir. On se présente d’abord à une auberge où l’hôte nous annonce 40 soles la nuit. On se dit alors qu’on peut trouver moins chère, d’autant qu’on a pas amené beaucoup de liquide avec nous. On s’en sors finalement pour 15 soles la nuit avec les mêmes aménagements: piscine et possibilité de manger. On pose nos affaires dans notre chambre, puis on fonce à la piscine où on se permet même de siroter un petit mojito (2 pour 1 toute la journée, on était obligé!). Ensuite, on déjeune pour 20 soles, puis on digère tranquillement au bord de la piscine en lisant.

      Après ça et malgré la fatigue, on se motive à marcher jusqu’à la rivière au fond du canyon. Le problème, c’est que l’ancien chemin est actuellement en état de friche, et qu’on ne parvient pas à le trouver. On regarde donc sur maps.me (la meilleure ami des randonneurs) et on croit distinguer un autre chemin plus haut qu’on décide d’emprunter. Malheureusement, après une dizaine de minutes de marche et un pont à deux doigts de s’effondrer traversé, nous voilà de nouveau bloqué.

      En repartant, on voit au loin un monsieur allongé sur le sol en plein soleil et qui semble exténué. On va donc le voir et on lui propose notre aide pour retourner à l’oasis, pensant qu’il fait une insolation. De retour à l’oasis, on tombe sur un de ses collègues qui prend le relais et l’emmène dans leur appartement. On les suis pour vérifier qu’il l’amène bien en lieu sûr et on découvre qu’ils sont en fait maçons et qu’ils vivent dans des conditions très dures. Ils dorment sur des palettes en bois et boivent beaucoup à en juger par le nombre de bouteilles vides au sol. On comprend donc que le monsieur n’a pas fait une insolation, mais qu’il était juste saoul. Il aurait vraiment pu se blesser gravement s’il était rentré tout seul. C’est malheureusement la triste réalité derrière beaucoup d’endroits paradisiaques comme celui-ci.

      Cette mésaventure finie, on ne désespère pas et on continue à chercher l’ancien chemin menant à la rivière. Au bout d’un moment, on croise deux filles avec un guide qui s’y rendent. Wouhou! On va enfin y arriver. Une fois en bas, on en profite pour en voir les moindres recoins et essayer de traverser la rivière. Mais impossible de se frayer un chemin, les roches sont trop éloignées. On fini par rentrer à l’hostel où on se pose au bord de la piscine et où on fait la connaissance des nouveaux arrivants, un groupe venu avec un guide. Les pauvres, sont arrivés à 16h et on manqué les derniers rayons de soleil qui frappaient la piscine. A présent, il fait trop froid pour se baigner, donc on discute, puis on va jouer au carte avec un couple d’Australien à qui on apprend… la bataille bolivienne (encore et toujours)! Ensuite, on va manger, puis on ne tarde pas à aller se coucher car demain, on remonte le canyon pour rentrer à Arequipa. On prévoit un départ à 5h du matin pour éviter d’avoir le soleil sur la montée, qui se suffit très bien à elle même.

      Vic🏝️      En savoir plus

    • Chili, Bolivie après on verra
      Jour 110

      Canyon de Colca J2 : Oasis de Sangalle

      11 juin 2023, Pérou ⋅ ☀️ 13 °C

      Ce matin on se réveille tranquillement, on se prépare et on range la tente pour monter au resto manger notre petit-déjeuner. C'est la première fois depuis le Chili qu'on se fait un petit-déj à la sauce trek. Du coup par ici la poudre de chocolat chaud, les céréales, pains confiture et des fruits. On se régale et après on finit de se préparer pour partir tôt.

      Aujourd'hui c'est pas une grosse journée, 9 km avec 700 de D+ et 700 de D- mais il fait rapidement chaud donc plus on part tôt, moins on souffrira du soleil. Aussi, plus on arrive tôt, plus on pourra profiter longtemps des piscines que possèdent les hostal, ça fait une bonne source de motivation.

      On se met donc en route en attaquant directement par les 700m de D+. De jolis lacets de terre et poussière nous accueillent avant qu'on se mette à emprunter un chemin qui passe à travers quelques maisons et exploitations agricoles et devient donc plus vert. On finit par quitter cette montée verte pour retrouver la piste poussiéreuses.
      Sous la chaleur, on fait une petite pause eau avant de reprendre la route et nos derniers mètres de montée.
      S'en suit un faux plat qu'on suit pendant à peu près 2-3 km. Au dernier lacet du chemin, on aperçoit enfin l'autre côté du canyon qu'il nous était impossible de voir avant. On aperçoit la suite de la route jusqu'au chemin pour entamer la descente ainsi que l'oasis où l'on doit se rendre, passer l'aprem et dormir.

      Quelques minutes plus tard, on arrive au début de la descente. À mi-chemin jusqu'à l'arrivée se trouve un plateau légèrement creux qui nous fait penser à un cratère de volcan.
      La dernière partie de la descente permet de voir une cascade entourée de plusieurs arbres bien vert, ce qui contraste beaucoup avec l'environnement autour. Un dernier pont nous attend avant d'aller se rendre dans les différentes auberges afin de tâter le marché. On trouve une auberge bien moins cher que les autres avec une piscine, c'est parfait.

      On se pose un peu, on mange nos sandwichs et on file à la piscine pour se détendre. L'aprèm s'annonce tranquille.
      On continue à se prélasser jusqu'à ce qu'à 15h, le soleil décide de se cacher derrière le canyon et de ne plus apparaître. Pour la piscine c'est fini dorénavant mais bon on continue à faire une aprèm tranquille.

      Vers 18h, on commence à préparer notre repas du soir. On finit les paquets de pâtes et il y en a un peu trop pour la casserole ce qui pose pas mal de problèmes. Mais on finit par s'en sortir et manger un bon repas.
      On file ensuite au lit car il fait bien nuit, il commence à faire froid et demain il ne faut pas se réveiller trop tard car le bus part à 10h30 et qu'on a une belle marche: 1200m de D+ pour 5km, ça fait une bonne montée.      En savoir plus

    • VoyageurAuf und davon
      Jour 70

      Colca Canyon: Sangalle

      1 février 2020, Pérou ⋅ ⛅ 12 °C

      Kurzes Frühstück
      Erst falsche Richtung, Holländer brachten mich wieder auf richtigen Pfad, Einstieg fast nicht zu erkennen
      500hm rauf und kurz danach wieder runter nach Sangalle
      Dabei immer schönen Blick auf ggü liegenden Hang, den man am Ende wieder 3h im Zickzack hoch muss
      Auf halber Strecke französisches Pärchen wieder getroffen, die auch schon im Hostel in cabanaconde und llahuar waren. Zusammen in Sangalle angekommen und erstmal für 10 Soles in den Pool gehüpft. Beste Erfrischung überhaupt nach ganzem Vormittag wandern, Mittagspause mit Spaghetti Version Peru. Zu vollgefressen erstmal Verdauungspause bevor den letzten steilen Anstieg zurück nach cabanaconde angefangen.
      Nachmittags um zwei gemütlich begonnen und 3,5 Stunden immer Blick auf Füße den Hang im Zickzack nach oben

      Am Rand des Canyon angekommen richtiges Glücksgefühl, die Zwei Tages Wanderung geschafft zu haben und letzten Meter zurück ins Hostel Pachamama.
      Dort im Zimmer auch wieder das französische Pärchen getroffen und älteren Iren, der mit Motorrad durch Patagonia reist.
      Zusammen Abend gegessen und ausgetauscht, richtig familiär im Hostel.      En savoir plus

      Voir la traduction
    • VoyageurAventura en Latinoamérica
      Jour 11

      Hiking Colca Canyon Day 2

      18 octobre 2019, Pérou ⋅ ☁️ 16 °C

      This was probably the most demanding and exhausting hike I've ever done!
      At 4.45am we started our hike - without breakfast 😯 This time, we had to hike up the canyon and the path was very steep up until the end to the top. After 3 hours of sweating and pushing my limits, the top was finally reached and breakfast was waiting.

      Day 2: 5km, 1100(!) hm

      After the hike we relaxed our muscles in natural hot springs (heated from a volcano) and on the drive back we even drove through snow.

      We were a pretty mixed group with people from the US, England, Iceland, New Zealand, Ireland and Germany. I also met probably the craziest hippie ever - this American girl hiked the whole 2 days up and down the canyon on very sharp stones barefoot!      En savoir plus

      Voir la traduction
    • South America backpacking
      Jour 82

      Colca Canyon - Sangalle

      30 mars, Pérou ⋅ ⛅ 4 °C

      S nechutí jsme zase vstávali takhle brzo ráno. Takhle jsme si dovolenou nepředstavovali. Už se těšíme, až budeme vstávat do práce, to bude pohodička. Že bych po návratu začal chodit na sedmou a ne na devátou?

      S guidem jsme se sešli včas ve 04:20, ještě probrali pár věcí a pak vyrazili na lačno na kopec. První kroky začínaly ve 04:40 v Sangalle (2100 m.n.m.) spolu s dalšími skupinami. Většina měla čelovku a svítila si na cestu. My jsme naši taky měli s sebou, ale nějak se nám v batohu nejspíš zapnula a vybili se baterky. Měsíc ale krásně svítil na údolí a my se rozhodli, že baterku nepotřebujeme a tak jsme si nesvítili ani mobilem.

      Celkem nás mělo čekat přibližně 1000 výškových metrů a prvních asi 30 minut jsme měli relativně klidné tempo a říkali si, že je to překvapivě jednoduché. Pak nám průvodce řekl, že můžeme jít vlastním tempem a že se potkáme nahoře. My jsme tedy vyrazili. Při pohledu do údolí bylo vidět, jak se po svazích táhne had z čelovek. A to jak nad námi, tam pod námi. 

      Po asi hodině cesty to začínalo být náročnější. Zatím byla stále ještě relativně tma, v dálce ale byly vidět první osvětlené špičky hor. Sil ubývalo a a jak jsme stoupali, kyslíku ve vzduchu také nepřibývalo. Bylo to každým krokem exponenciálně víc nahovno. Pravidelně jsme se s několika páry předbíhali, protože jedni zrovna dosvačili nebo dopili a ti druzí šli teprve na to. 

      Slunce mezitím pomalu stoupalo a vrhalo světlo na větší a větší část kaňonu a okolních hor. Neměli jsme žádné mraky a tak byla skvělá viditelnost. Kolem 05:45 začali pořádně zpívat ptáci všude kolem nás, což celý dojem z okolní přírody akorát umocňovalo. Tentokrát jsme už potkali osly, kteří vynášeli turisty na kopec. Kupodivu byli skoro všichni ve věku +- jako my, nebo spíše mladší. Z nás lilo jako z konve, ale naštěstí jsme měli 3 litry vody s sebou. Ke konci už nám pořádně kručelo v břiše a bylo lehce na zvracení, i když byl náš žaludek kompletně prázdný. Snídani dostaneme až nahoře v Cabanaconde, které leží v 3200 m.n.m..

      Nahoru jsme dorazili téměř přesně po třech hodinách a na náš výkon jsme byli patřičně hrdí. Pod malým přístřeškem seděla místní babička, která prodávala nápoje a jídlo. My jsme do sebe hned kopli ionťák a k němu jsme dostali banán zdarma. Udělali jsme pár fotek a užívali si výhledy na kaňon i na zasněžené hory, které byly vidět až odsud zeshora. 

      Po asi 20 minutách dorazila poslední členka naší skupiny a my mohli jít konečně na snídani. Ta se servírovala v centru města, které leželo asi 15 minut chůze odsud. Nasadili jsme tedy tempo, abychom dnes ještě vše stíhali. K snídani byly vajíčka a houska, i tak to ale chutnalo výborně po tom ranním výkonu.

      Po jídle jsme naskákali do dodávky a jeli asi hodinu k horkým pramenům (něco jako termálním lázním) u města Chivay. Tady jsme měli hodinu na to užít si za malý poplatek 15 Soles místní bazény, které měly  teploty 33°C, 35°C, 38°C a jeden studený bazén na ochlazení. Naše dodávka dorazila jako jedna z prvních a tak byly bazény ještě relativně prázdné. 

      My jsme se převlékli a naskákali do vody. Byl to skvělý pocit se po takovém výšlapu uvolnit v horkých lázních. Mezitím přijížděli další turisti a bazény se pomalu začínaly plnit. 

      Takticky jsme střídali horkou (38°C) a studenou vodu, nejen protože to bylo nejpříjemnější, ale zároveň tady bylo nejméně lidí. Studená jim byla moc studená a horká zase moc horká. Proč toho tedy nevyužít, že. 

      Po hodině jsme se opět sešli u dodávky a jeli k restauraci, kde servírovali jídlo formou bufetu. To jsme si museli tentokrát zaplatit sami. Já měl ještě pořád hlad, protože jsem měl jen poloviční snídani (vajíčka jsem rozdal ostatním) a tak jsem si to zaplatil. Niki to vynechala, protože byla ještě plná a přišlo jí to zbytečně drahé (40 Soles). 

      Když byli všichni najedení, čekaly na nás ještě tři zastávky. První na vyhlídce, odkud měly být vidět okolní vulkány. Tam ale bylo zataženo, takže jsme neviděli nic a zastavili jen na 5 minut. Další byla u silnice uprostřed přírodní rezervace, kde se pásly vicuña, alpaky, lamy a ovce. Poslední pak akorát na záchod, než dorazíme do Arequipy. 

      Po návratu jsme se rozloučili se zbytkem naší skupiny a šli si vyzvednout batohy do cestovky. Ještě stále tam byly! Poděkovali jsme, nechali si poslat odkaz, kde jim můžeme dát dobrou recenzi, a šli se ubytovat.

      Na chvíli jsme si dali pauzu a projeli fotky z dneška a pak šli konečně na jídlo. Dneska se už nic víc dít nebude a my si půjdeme akorát odpočinout po dnešním výšlapu.      En savoir plus

      Voir la traduction
    • VoyageurZuid-Amerika
      1
      Jour 124

      Sangalle

      24 mars 2023, Pérou ⋅ ⛅ 25 °C

      Dag twee van de trek! Ik koos ervoor om wederom vroeg te ontbijten, deze keer vooral om voor de heetste uren van de dag voor te zijn. Net toen ik de deur uit wilde lopen, kwam het Franse stel doodmoe binnen. Ze hadden een schorpioen en een grote spin in de kamer, dus hadden geen oog dicht gedaan 🙃

      Het eerste deel van de wandeling ging weer een stuk naar boven, met zo'n 750 hoogtemeters. Onderweg kwam ik eerste door een dorpje (stuk of tien huizen), waar ik verdwaalde. Het super groen en begroeid, en had allerlei kleine paadjes, zonder enig idee waar die heen gingen. Na een kwartier hield het pad toch echt op, en was er alleen eens steile wand. Alles zei dat dit niet het goede pad kon zijn, dus ging ik terug. Een hele lieve oude vrouw liep rond en kon me gelukkig de weg wijzen.

      Vervolgens verscheen al vrij snel Bélen, een iets, maar dan ook iets groter dorpje. Het zag er enorm armoedig uit, en iedereen zat of te koken, of een beetje voor zich uit te staren. Ondanks dat waren mensen toch heel geïnteresseerd en had ik een paar korte maar kleine gesprekjes. Lijkt mij heel irritant om steeds toeristen voorbij te zien komen, maar er financieel niks van te merken.

      Op het hoogste punt van de dag, ging het pad de bocht om en kon je weer een heel nieuw stuk van de canyon zien! Een stukje groener, maar vooral ook de oase die beneden ligt! Op de weg daarnaartoe ontmoette ik Panchito.

      Panchito begroette me erg vrolijk en vertelde dat hij een supermarktje had. Het supermarktje was niets meer dan een tafel met drinken en snack daarop, maar goed. Panchito, ik gok begin tachtig, bood al zijn producten voor normale prijzen aan, wat een uitkomst was! In Arequipa had namelijk al gehoord dat er in Sangalle (de oase) vrij extreme prijzen worden gevraagd voor eten en drinken. Na wat water ingeslagen te hebben, vertelde hij me nog dat hij de knapste man van de canyon was en dat niet één Frans meisje hem kon weerstaan. Hij moest is weten dat er nog drie aan zouden komen... Toen ik vertelde dat er nog zo'n zes tot acht mensen achter mij aanliepen, begon hij helemaal te glunderen. Eindelijk weer klanten!

      Sangalle is een groene oase, maar er wordt flink verbouwd, wat de ervaring een beetje wegneemt. Toch is er een zwembad en natuurlijk de prachtige uitzichten. Savonds hebben we met z'n wat spelletjes gespeelt en gebabbeld. Het Franse koppel was onderweg een slang tegengekomen, dus die zijn nu helemaal getraumatiseerd.      En savoir plus

      Voir la traduction
    • VoyageurReise ins Ungewisse
      Jour 585

      Wanderung Colca Cañón Tag 2

      12 juillet 2022, Pérou ⋅ ⛅ 18 °C

      Weiter geht die Wanderung im Canyon, heute mit dem Ziel Sangalle. Da der direkte Weg keine 5km lang ist, nehmen wir einen etwas größeren Umweg über Tapay und Malata. Deshalb geht es am Morgen erstmal wieder ein Stück bergauf bis nach Tapay, von wo aus wir einen tollen Blick in den Canyon haben. Nach dem Frühstück in diesem kleinen, verschlafenen Ort, geht es wieder bergab. Vorbei an Malata wandern wir dann bis zum Zielort, den wir gegen Mittag erreichen. Dass wir so früh sind, hat einen guten Grund, schließlich wollen wir es uns noch im Pool der Unterkunft gut gehen lassen. In Sangalle - tief unten im Canyon - verschwindet die Sonne schon um 15 Uhr hinter den Bergen, sodass wir die Zeit bis zum Abendessen noch mit der Erkundung der Gegend verbringen. In der Unterkunft treffen wir auch auf Wanderer wieder, die wir bereits am Tag zuvor kennengelernt hatten. Mit dem Abendessen lassen wir den Tag ganz in Ruhe ausklingen.En savoir plus

      Voir la traduction

    Vous pouvez également connaitre ce lieu sous les noms suivants:

    Quebrada Santa Cruz

    Rejoignez-nous:

    FindPenguins pour iOSFindPenguins pour Android