検索条件をリセット
Mirek LinkeMirek Linke
衛星ルートを編集
📍 ブラジル もっと詳しく Dresden, Deutschland
  • South America backpacking
    日134

    Buenos Aires

    5月21日, アルゼンチン ⋅ ☁️ 14 °C

    Na poslední den v Buenos Aires jsme si ještě nechali pár míst v centru, která chceme navštívit. Už jen zbývalo vyřešit, kde necháme batohy, protože to u nás v ubytování nešlo. Povedlo se nám najít aplikaci stasher, kam se můžou přihlásit různé obchody a nebo hotely, ve kterých je možné za menší poplatek nechat zavazadla přes den. 

    Nechali jsme se tam odvézt uberem, vše klaplo bez problémů a my mohli v klidu vyrazit do města. Tentokrát jsme procházeli rušnější části v centru skrz velké nákupní třídy. Bylo neuvěřitelné, kolik lidí tady nabízí výměnu peněz. Každých ani ne 5 metrů byla minimálně jedna osoba křičící "CAMBIO" - to vše, aby se zbavili argentinských pesos a dostali eura nebo dolary. 

    Během našeho pobytu v Argentině je  hodnota ARS poměrně stabilní a nijak výrazně se nemění. Během naší procházky s Jules jsme se o tom bavili a ta potvrdila, že je aktuálně situace v pohodě. Měli tady ale nedávno problém, že obchody zavíraly a nemohly prodávat zboží, protože prostě nevěděly, jakou má právě hodnotu. Lidé tedy museli přijít druhý den nebo i později, protože se všechno muselo znovu nacenit.

    Došli jsme až na trh San Telmo a dali si něco malého k jídlu. Cesta sem trvala déle, než jsme čekali, a tak jsme si raději zavolali uber, aby nás odvezl na hřbitov v městské části Recoleta. Ten patří mezi nejnavštěvovanější místa v Buenos Aires a v každém průvodci ho doporučují. 

    Hřbitov je plný krásných hrobek, nejsou v něm žádné "obyčejné" hroby. Má tady být pohřbena spousta důležitých lidí z argentinské historie - asi to tak bude. My jsme si to prošli a musíme říct, že to je fakt pěkný, ale víc než půl hodiny tady člověk vážně nepotřebuje.

    Zbytek čekání na autobus jsme strávili v baru, kde jsme se ještě naposledy pokusili zjistit nějaké informace o spojení do naší cílové destinace. Nakonec přišel čas a my vyzvedli naše batohy a nechali se odvézt na nádraží. 

    Byli jsme trochu ve skluzu a na nádraží přišla nervozita. Nikde nebyla žádná informace o tom, odkud jede náš autobus. Běhali jsme od jednoho busu k dalšímu, než nám poradili, kam jít. Bylo 10 minut před odjezdem a my doufali, že to ještě nějak stihneme. V tu chvíli jsme ale viděli, jak náš autobus právě přijíždí do stanice poblíž.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • South America backpacking
    日133

    Buenos Aires

    5月20日, アルゼンチン ⋅ ☁️ 16 °C

    V Buenos Aires nejsou žádné velké highlights, ale město samo o sobě se nám moc líbí. Je tu spousta zeleně, silnice nejsou tak přeplněné a některé čtvrti opravdu stojí za to.

    Po odpočinku na bytě u skleničky vína a seriálu jsme konečně vyrazili do města. Čtvrť Boca se nachází na kraji města a je známá pro své barevné budovy. Po příjezdu jsme si uvědomili, jak málo jsme ocenili návštěvu Kolumbie a jak moc nám ta atmosféra plná hlasité hudby, všech možných barev a lidí plných energie chybí. Prošli jsme tu několik ulic a já si došel k holiči, zatímco si Niki v klidu sedla do kavárny.

    Potom jsme se šli dál procházet ulicemi a přitom tak nějak vzpomínali na věci, které nám chybí. Stabilní teplá voda, štětka na záchod, normální chleba a nebo jiné oblečení než jedno z pěti triček, co máme s sebou. A samozřejmě taky rodina, kamarádi a kolegové...    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • South America backpacking
    日132

    Buenos Aires

    5月19日, アルゼンチン ⋅ ☁️ 13 °C

    V Buenos Aires jsme měli domluvený sraz s Danovou bývalou kolegyní Jules v café Meme v 10:30. V klidu jsme se tedy mohli vyspat a pak vyrazit na cestu. Hledat autobusové spojení se nám nechtělo, protože nám to připadalo moc náročné, a tak jsme raději šli hodinu pěšky.

    Jules nás hned po příchodu do kavárny poznala a patřičně přivítala. Pozvala nás na spoustu zákusků a drinků, díky čemuž jsme mohli vyzkoušet argentinské speciality. Kavárna patří její kamarádce jménem Luna, která také mluví německy. Byli jsme trochu zmatení, že si uprostřed Buenos Aires můžeme objednat jídlo a pití v Němčině, a tak jsme jim i několikrát omylem odpověděli anglicky nebo česky.

    Po vydatné snídani jsme na cestu dostali medialuna, což je něco jako croissant. Jules nás prováděla městem a měla spoustu otázek ohledně naší cesty, my zase ohledně Buenos Aires a Argentiny obecně. I když jsme se viděli poprvé a teoreticky to byla úplně cizí holka, připadalo nám to jak setkání se s dobrým kamarádem po dlouhé době.

    Prošli jsme několik parků a pak nás zavedla do další kavárny, kde mají podle ní nejlepší alfajores. To jsou malé sladkosti formou připomínající Oreo, které jsou typické převážně v jižní části Jižní Ameriky. Tady se s námi také rozloučila a my ještě pokračovali v prozkoumávání města.

    Rozhodli jsme se (řekněme že jeden hlas měl převahu) pro návštěvu galerie. Tam bylo fakt hodně obrazů a soch a tak. Nedaleko odsud bylo navíc kulturní centrum, kde se měla konat zajímavá výstava a tak jsme se tam vydali. Cesta tam vedla parkem, kde zrovna probíhal bleší trh a my jsme si připadali jak při nákupu Vánočních dárků na trzích.

    Na výstavu jsme nakonec nešli, protože fronta byla až příliš dlouhá, namísto toho jsme ale prošli části s moderním uměním. Juhů!

    Dlouho jsme se však nezdrželi a po cestě domů šli nakoupit jídlo. Když už máme celý byt s kuchyní pro sebe, musíme to také využít. V obchodě jsme si připadali jak idioti, protože jsme nic nemohli najít. Zjevně tady nemůžeme jen tak vymyslet jídlo na večer a pak jít nakoupit - některé věci tady prostě nemají. Navíc nás překvapilo, jak jsou některé věci drahé. Například parmezán, kvalitnější šunka (jamón serrano, prosciutto crudo) a nebo také obyčejný toustový chléb stojí skoro dvojnásobek oproti českým/německým cenám.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • South America backpacking
    日131

    Buenos Aires

    5月18日, アルゼンチン ⋅ ⛅ 8 °C

    Dnes je jeden z těch dnů, kdy se nic nedělo. Ráno jsme vyklidili byt a šli na bus z Puerto Natales do El Calafate. Na hranici mezi Chile a Argentinou vše proběhlo hladce a v buse jsme se v klidu vyspali.

    Z autobusového terminálu jsme vzali taxi a nechali se odvézt na letiště. Tam jsme chvíli měli problémy, protože někde došlo k chybě a podle zaměstnanců aerolinky nemáme zaplacená zavazadla, podle našich informací však ano. Museli jsme je tedy znovu zakoupit a později budeme řešit náhradu.

    V Buenos Aires jsme se nechali dovézt do ubytování. Tentokrát máme vlastní malý byt, takže si můžeme i vařit. Jenže už bylo pozdě a všechny obchody byly zavřené. Nezbývalo než si dojít na jídlo. Dvě minuty odsud byla výborná japonská restaurace, takže jsme si aspoň pochutnali.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • South America backpacking
    日130

    Puerto Natales

    5月17日, チリ ⋅ ☀️ 9 °C

    Včerejším výletem jsme vyčerpali všechny nabízené možnosti. Teoreticky by ještě šlo pronajmout auto na den, k tomu zařídit privátního průvodce, ale to vše kvůli tomu, abychom se mohli projít lesem za přibližně 5000 korun nám přišlo extrémní.

    Proto jsme se včera rozhodli, že si dnes odpočineme a nic nebudeme dělat. Vstali jsme akorát na snídani, pak se ale vrátili do postele a spali dál. Vylezli jsme až kolem druhé odpoledne, chvíli popřemýšleli, co vše musíme udělat a pak se šli projít do města a k pobřeží.

    Během cesty jsme narazili na kavárnu, kde je možné si půjčit deskové a karetní hry. Chvíli jsme si zahráli a dali si k tomu čaj a zákusky. Během návratu na hostel jsme ještě nakoupili jídlo na večer a na zítřek a šli zařizovat věci. Plán na další destinace, koupit jízdenky na bus, udělat check-in na zítra, zajistit falešné vstupenky, aby nás pustili zpět do Argentiny a tak dále...    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • South America backpacking
    日129

    Base las Torres

    5月16日, チリ ⋅ ☁️ 6 °C

    Další výlet, který se nám tu podařilo zařídit, dnes povede k Base las Torres. Sem jsme si původně chtěli udělat túru sami, to však bohužel nejde. Naštěstí to cestovky nadále nabízejí jako túru, akorát s průvodcem. Navíc k tomu dostaneme trekingové hole a mačky, bez kterých by to jen tak nešlo.

    Vstávali jsme brzy a už krátce po šesté pro nás opět přijela dodávka a my jeli do národního parku. V 9 jsme dorazili na místo, odkud dnes budeme vyrážet. Jedná se o nejznámější jednodenní túru v parku Torres del Paine a zároveň poslední etapu známého treku W.

    Rozdali nám hole a mačky. Ty jsme ze začátku nepotřebovali a mohli je nechat v batohu. Slunce ještě nevyšlo, ale už bylo dost světla na to, abychom vyrazili na cestu. Klidným tempem jsme stoupali do kopců a slunce nám šlo od vrcholků naproti.

    Na slunci jsme ale moc dlouho nestrávili, protože se stezka po asi hodině stočila do údolí. Tam byl všude sníh a led. My jsme nasadili mačky, dali si malou svačinu a pokračovali v chůzi.

    Cesta utíkala poměrně rychle a kolem dvanácté jsme se nacházeli před poslední částí, která má být náročná. Tady jsme si doplnili láhve vodou z potoka z ledovce a vyrazili. O hodinu později jsme stáli u laguny a nám připadalo, že jsme ten těžký úsek asi propásli. Buď máme už dobře netrénováno a nebo ty hole a mačky fakt hodně pomáhají.

    Nahoře se nám otevřel pohled na tři věže a jezero pod ním. Bylo tady asi jen dalších 10 lidí a bezvětří. Kolem bylo stále slyšet padající kamení, jinak absolutní ticho. V klidu jsme si sedli, pozorovali okolí a dali si malou svačinu. Malou z toho důvodu, že jsme toho nenakoupili dost a po tom, co jsme snědli všechno jídlo na celý den, stále ještě měli hlad.

    Hodinka nahoře stačila a my se vydali na cestu zpět. Jeden turista z naší skupiny měl něco s nohou a tak jsme občas museli čekat, než nás dožene. Díky tomu jsme se z údolí vynořili kolem západu slunce a čekala nás krásná podívaná.

    Během cesty jsme si ještě povídali s ostatními a zjistili, že zatímco my doma bojovali s různými platebními systémy, abychom koupili vstupenky do parku, oni to nechali být a rozhodli se je koupit na místě. To prý nemělo být možné... A taky tak nějak ani nebylo. Mezitím co jsme ráno ukazovali naše vstupenky, bylo jim řečeno, že v parku nefunguje systém a ať jdou dál. Tuhle story jsme slyšeli od více lidí, kteří byli s námi. V Patagonii zjevně neplatí, že připraveným štěstí přeje.

    K dodávce jsme dorazili až v půl sedmé večer. Tady jsme odevzdali naše vypůjčené vybavení, počkali asi 10 minut na posledního se skupiny a pak jeli zpět do Puerto Natales.

    Nechali jsme se vyhodit v centru a šli rovnou do restaurace. K nám se přidal Kyle z USA. Ten je ubytován ve stejném hostelu jako my. Dali jsme si obří burger, který nikdo z nás nesnědl, jak byl velký. Na zasloužené pivko ale samozřejmě místo zůstalo. Domů jsme se úplně ko vrátili až někde v půl jedenácté večer a jen padli do postele.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • South America backpacking
    日128

    Torres del Paine

    5月15日, チリ ⋅ ☁️ 6 °C

    Na první den v Torres del Paine jsme se rozhodli rezervovat okružní jízdu, která nás má vzít po nejhezčích bodech národního parku během jediného dne. Nejsou zde samozřejmě zahrnuty místa, kam je třeba jít nějak daleko od silnice. I přesto se prý ale jedná o nádherný výlet. Tak uvidíme.

    Došli jsme si na snídani a byli překvapeni její kvalitou. Toasty, šunka, sýry a tak dál. Před půl rokem bychom se divili, proč je výběr tak malý, teď nám to však připadá jako královská hostina. Pak přišla zpráva, že máme jít ven, aby nás nabrali. Za pár minut dorazila dodávka a jelo se. To bylo kolem osmé ráno.

    Lístky do národního parku máme nakoupeny už ze včerejška, ty jsme si museli zařídit sami. Náš průvodce byl asi 55 letý, velmi sympatický pán, který nám nadšeně povídal, co vše dnes teoreticky můžeme vidět. Podle předpovědi má prý vyjít počasí, tak máme doufat.

    Když jsme přijeli na první vyhlídku u jezera Sarmiento, právě na druhé straně vycházelo slunce. Odsud jsme poprvé mohli pozorovat masiv Paine, po kterém je národní park pojmenován. Právě kolem něj vedou slavné okruhy O a W. Obecně se skoro vše točí právě kolem tohoto místa. Na masivu se nachází dvě různé formace - Torres (věže, k vidění na třetím a čtvrtém obrázku v pravé části) a Cuernos (rohy).

    My jeli dál a poslouchali informace o zvířatech v parku. Je zde možné vidět guanaco, jejichž populace je regulována pumami. Je zde nejvyšší koncentrace pum na světě, i tak ale člověk potřebuje notnou dávku štěstí, aby je mohl spatřit. O něco dál na jihu však nejsou žádné pumy a guanaco se mohou normálně lovit - pokrmy z nich je možné najít ve spoustě restaurací.

    Další zastávkou byla Laguna Amarga. Jezero samo o sobě není ničím výjimečné, když ale vyjdou podmínky a je bezvětří, je možné vidět zrcadlení skalního masivu nad ním. A dneska je zrovna ten den. Na jezeře nebyla ani vlnka a hladina perfektně odrážela obraz nejznámějších vrcholů v Chile.

    Odsud jsme pokračovali dál a průvodce pravidelně koukal podél cesty, jestli náhodou nenajde nějakou pumu. A našel. Chvíli ji sledoval v dalekohledu, pak nám řekl, ať vystoupíme a začal nám ji ukazovat ve svém foťáku. My jsme absolutně nic neviděli, ale bylo nám blbé to říct a tak jsme poslušně stáli a hledali na kopci každý sám pro sebe.

    Po chvíli jsme ji nakonec spatřili, ale na telefonu to skoro nešlo zachytit. Ostatní cestující s drahými kamerami měli lepší výsledky. Pak jsme naskákali zpět do auta a jeli dál.

    Jenže po asi dvou minutách jsme stáli znovu. Tentokrát se jiná puma procházela nedaleko silnice. Teď už byla blízko nás. V tichosti jsme stáli vedle auta a s nadšením ji pozorovali, než zmizela za kopcem. Máme zjevně obří štěstí, že můžeme vidět hned dvě za jediný den.

    Pak přišly ještě tři zastávky u různých jezer, přičemž každé z nich mělo díky složení vody jinou barvu. Nad horami se navíc formovaly poměrně netradiční mraky.

    U jezera Grey jsme dostali hodinu čas, abychom si dali oběd a nebo se vydali na procházku kolem. Dali jsme přednost objevování okolí a šli na pláž. Prý má odsud být vidět ledovec Grey ležící 17 km daleko, bohužel to nebylo možné stihnout v tom čase, který máme k dispozici. Alespoň jsme se prošli po pláži a "užívali si ticha" - přes šílený vítr nebylo nic jiného slyšet. Oběd jsme pak museli stihnout během pěti minut. Rychle jsme do sebe nasoukali naše housky a běželi do dodávky.

    Tím teoreticky skončila naše projížďka rezervací Torres del Paine, protože jsme ho za ani ne 20 minut opustili na druhé straně. Jako malý bonus na rozloučenou nám k tomu přidali vyhlídku na řeku Serrano. Ta sice neleží v parku, kvalitou ale předčí nejedno místo v něm.

    Pak už byl ale doopravdy konec a my jeli zpět. Jako poslední na nás čekala návštěva jeskyně Milodón ležící asi 24 km severně od Puerto Natales. Tady prý dříve našli pozůstatky mylodona, pozemního lenochoda. Kromě toho to je fakt velká díra s rozměry 30 m na výšku, 50 m na šířku a 200 metrů do hloubky. To je bohužel asi vše, co se o této jeskyni se vstupem za 270 Kč dá říct. Příroda kolem je ale krásná.

    Po návratu zpět kolem půl šesté jsme se postarali jen o to nezbytné a šli se vyspat. Zítra vstáváme brzo ráno a jdeme na túru.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • South America backpacking
    日127

    Puerto Natales

    5月14日, チリ ⋅ ☁️ 7 °C

    Argentinskou část Patagonie máme za sebou a je čas přesunout se do Chile. Ráno jsme sbalili věci a přesunuli se na autobus, který nás odveze do Puerto Natales. Čestné prohlášení kvůli celní kontrole jsme měli připravené a po vyzvednutí vytištěné jízdenky jsme mohli vyrazit.

    Skoro celou cestu k hranici jsme prospali. Tam nás čekala krátká kontrola a my mohli zas jet dál. A také spát dál, až do cílové stanice.

    Asi 10 minut od nádraží leží naše ubytování, kde nás provedli hostelem a my převzali náš pokoj. Mají tu jednu společenskou místnost, kde se také servíruje snídaně, odkud je krásný výhled na okolí. My ale už měli hlad a museli zařídit výlety na další dny.

    Chceme tady následující tři dny chodit na túry a pro to musíme zajistit autobus a vstupenky do parku. Vybrali jsme nejdříve restauraci a šli. Po cestě jsme narazili na autobusovou společnost, která jezdí do parku a šli se poradit.

    Po naší otázce, jak jezdí, přišla trochu nečekaná odpověď. Teď už vůbec. Sezóna skončila v dubnu a žádné turistické autobusy nevozí turisty do parku. Navíc je třeba na námi vybrané túry jít s průvodcem, takže ani nemáme možnost si půjčit auto a dojet na začátek tras sami. Poděkovali jsme a odešli.

    Během jídla jsme diskutovali, co dál. Půjčit rychle někde auto a jet na místa kolem parku? Zkusit navštívit jiná místa v parku a doufat, že nás pustí? Pojedeme někam úplně jinam? Letenky už máme koupené, takže teoreticky musíme zůstat tady.

    Ještě jsme to zkusili ve městě a našli cestovku, co stále ještě pořádá výlety do národního parku Torres del Paine. Není to sice přesně to, co chceme, ale aspoň tady budeme mít co dělat. Vzali jsme dva celodenní výlety a na poslední den tady ještě musíme vymyslet plán. Ale to má čas.

    Hned vedle byla prádelna, kde jsme odevzdali naše oblečení a po cestě domů nakoupili jídlo na výlety. Jsme zvědaví, jak to všechno dopadne.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • South America backpacking
    日126

    Perito Moreno Glacier

    5月13日, アルゼンチン ⋅ ⛅ 4 °C

    2/2

    Po již zmíněné hodině a půl jsme vrátili vypůjčené vybavení a šli asi půl hodiny k chatě na břehu jezera, kde jsme si mohli dát oběd, který jsme si s sebou přinesli. Cesta vedla lesem a my byli opět v sedmém nebi. Nevíme jak, ale máme tady námi vysněné počasí a z lesů tady jsme úplně mimo. Všude se valí popadané kmeny stromů a suché větve.

    Najedli jsme se u stolů vedle vody a pak vylezli na malou skálu dále sledovat okolní krajinu. V půl jedné nás zavolali zpátky na loď a my jeli zpět do přístavu. To však nebyl konec dnešní výpravy. Přejeli jsme na hlavní vyhlídku na ledovec, odkud je možné ho sledovat nejen z čelní, ale také severní strany.

    Tady jsme měli hodinu a čtvrt vychutnat si Perito Moreno z druhé strany. Jeden z okruhů nás dovedl do blízkosti ledovce, kde jsme tentokrát mohli slyšet jeho praskání. Pohybuje se rychlostí asi 1 metr za den a jednou ze zajímavostí je, že stále roste. Tedy alespoň podle některých zdrojů. My jsme se dnes ptali a průvodce nám říkal, že rostl do roku 2020 a od té doby je stále stejně velký. Což není dobrá tendence. Na severní straně jsou jeho stěny nad hladinou vysoké kolem 50 metrů, zatímco dalších přes 100 metrů je schováno pod vodou.

    Už jsme zmínili, že si ten podzim tady fakt užíváme? Bylo tady více barev než kdekoliv jinde předtím a ledovec měl co dělat, aby si i přes svoji velkolepost udržel naší pozornost. Když jsme došli na nejnižší a tím pádem k vodě nejbližší vyhlídku, zůstali jsme tu asi půl hodiny a jen se kochali. V ledu občas zapraskalo, což znělo jako lehké hřmění během bouřky. I když tady už pomalu začíná zima, povedlo se nám během pozorování spatřit právě se odlamující kousky ledu jak padají do vody. Bohužel už se tolik nepovedlo je zachytit na video.

    Perito Moreno bylo jedno z míst, na které jsme se před naší cestou hodně těšili, ale zároveň se trochu obávali, jestli splní naše očekávání. Tohle byl každopádně asi ten nejlepší zážitek z naší cesty. Ještě hodiny poté jsme nemohli přestat mluvit o tom, co jsme dnes dělali a viděli. Fotky snad mluví za vše.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • South America backpacking
    日126

    Perito Moreno Glacier

    5月13日, アルゼンチン ⋅ ⛅ 1 °C

    1/2

    Dnes mělo být nejlepší počasí z těch dvou celých dnů, které v El Calafate máme. To znamená, že pojedeme navštívit hlavní cíl v této lokalitě - ledovec Perito Moreno. Ten se nachází asi 70 km daleko a patří mezi nejhezčí na světě a ve spoustě žebříčků obsazuje právě první příčku. A kde jinde než tady k tomu přidat něco extra.

    Dodávka nás nabrala v 07:30 před hotelem a odvezla k autobusu, kde jsme přestoupili a pokračovali směrem do národního parku. Naše cestovka nám už předem poradila, že ode dneška zvyšuje národní park ceny pro vstup a proto si je máme zkusit koupit předem na internetu. Namísto teoreticky 60.000 argentinských pesos (1000 ARS ~ 1€) jsme zaplatili pouze 24.000 a radovali se, jak jsme na to vyzráli. U vstupu do parku jsme stáli asi 10 minut, než prý otevřou a my pujdeme koupit/nechat zkontrolovat naše vstupenky. Otevírali až v 9 a my tam byli už v 08:50.

    Krátce po deváté nám průvodkyně v autobuse oznámila, že mají problém se systémem a proto dnes nikdo nebude muset platit vstupenky. Tak jsme teda neušetřili no. Mohli jsme tedy jet dál směrem do přístavu. Během cesty jsme udělali asi pětiminutovou pauzu na fotky. Odsud byl konečně vidět ledovec Perito Moreno a za ním ozářené hory právě vycházejícím sluncem.

    V přístavu jsme akorát přestoupili na loď a jeli ledovec sledovat trochu z blízka. Přijeli jsme po jezeře Brazo Rico z jižní strany a mohli pozorovat stěny tyčící se kolem 70 metrů nad hladinou, ze které tu a tam vykukovala nejedna ledová kra.

    No a aby to tady taky bylo něco extra, vystoupili jsme už za pár minut na druhém břehu a pomalu se blížili k ledovci, abychom se po něm mohli projít. Některé kusy ledovce byly extrémně modré (no dobře, nebyly modré, ale měly vyšší čirost a hustotu, proto absorbovali světlo s vyšší vlnovou délkou mnohem lépe), až to vypadalo naprosto uměle.

    Pak nám akorát nasadili mačky a my mohli vyrazit. Šlo se ve skupinách po asi 20 lidech směrem na ledovec. Jsou tu minimální srážky a proto zde není prakticky žádný sníh, jen čistý led. To je také jeden z důvodů, proč je zde bezpečné chodit - minimální riziko propadnutí se. Zážitek to byl neuvěřitelný.

    Trhliny v ledovci vypadaly nádherně modré a kolem nás byly malé hory z čistého ledu. Naše lezení tu trvalo asi hodinu a půl a na jeho konci jsme dostali sklenici s whiskey. V ní samozřejmě nechyběl "čerstvý" led z Perito Moreno. My jsme si to neuvěřitelně užili. Výhledy na zdánlivě modrý ledovec, hory v pozadí a kolem nás lesy v podzimních barvách nás tady naprosto učarovaly. K tomu je třeba připočítat zážitek z chození v mačkách po ledovci.    もっと詳しく

    翻訳をご覧ください

参加する:

FindPenguins for iOSFindPenguins for Android

  • 2024© FindPenguins
  • ホーム
  • 当社について
  • ブログ
  • グループ追跡
  • プレス
  • 規約
  • プライバシー & Cookies
  • サポート
  • 印象
  • 日本語