New Zealand Working Holiday

最新のものから

New Zealand Working Holiday 旅行者

Zastavujem ve Wanace
2025年3月30日〜4月2日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 16 °C
Samotnou Wanaku proťápete do hodiny. Skutečné lákadlo pak visí nad ní. Hory! Místní božstvo, které leží všude okolo. Menší kopec pak dlí hned uprostřed města. Povinná vycházka, na kterou nás bere Linda, nám bere dvě hodiny. Mt Iron z výšky vypadá, jako kdyby někdo do Wanaky hodil bobek. Z vrchu pak máme celé město jako na dlani. Pozorujem šňůru jogistů, kteří létají nahoru a dolů. Wanaka je jiná než zbytek Zélandu. Voňavá, novější… nóbl. Na druhý den pak startujeme zvostra. Pompézní túra po jižním masivu, kterou kromě velkolepých scenérií a krkolomných stoupání zabíjí i Linda. Ta totiž na desetihodinovou štaci balí do baťůžku jen hrst oříšků a půllitra vody. „Jsem myslela, že to bude kratší,“ směje se rozpačitě, zatímco já kontroluji, zda naše zásoby stačí nasytit tři. Trvá to snad věky, ale když konečně pokoříme vrchol a cestou po hřebeni skenujeme okolí, stojí to i za těch 15 dolarů, který mi zbývají na účtu. Tahle nádhera popsat ani nejde. Scenérie jako z jiného světa. Když pak usínáme večer v kempu, umoření ale šťastní, trochu nervózně povím Sophie. „Rád bych zůstal ve Wanace.“ Odpovídá v zásadě hned. „Tak jo.“もっと詳しく
翻訳をご覧ください
1いいね
New Zealand Working Holiday 旅行者

Návrat na zem
2025年4月7日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 15 °C
Po měsících nomádství a vrtkavosti osudu, kotvíme. V plánu sice bylo dojet až na jih, copak ale na tom sejde? Jestli máme postel támhle nebo tady je vlastně fuk. Hlavně že stojí rovně a nemá kola! Najít útočiště ve Wanace navíc přichází vhod. Nejen že celé místo vypadá jako reklama na pohádku, ale taky nám už po měsících cestování chybí peníze. Když pak okolní kopce pokryje sníh, v autě nám zatuhne. Takže potřebujem džob, čtyři stěny a radiátor k tomu! Jenže nastává problém. Nafintěnou Wanaku drsně obléhá armáda hledačů štěstí! Tisíce duší mimo domov, které chtějí to samé. Bydlet, vařit a pracovat uprostřed přenádherné krajiny. Uběhnou dva týdny, a my stále nic. Stále bydlíme v kempu a vodu čepujeme z kohoutku u knihovny. Telefon nabíjíme ze zásuvky na mikrovlnku, a pod dekou spíme v čepici a bundě. Začíná přituhovat. Facebookové stránky zaplavují zoufalí spoluvězni žadonící o práci a noční teploty padají k nule. Najednou zjišťujem, jak naivně jsme do Wanaky vpadli. Jsme tu sami, a nikoho nezajímáme. Jen další dva z tisíců jiných. Procitáme do kruté reality.もっと詳しく
翻訳をご覧ください
0いいね
New Zealand Working Holiday 旅行者

Práce...
2025年4月17日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 12 °C
Že můj účet potřebuje dobít, tuším už dýl. Když však zůstatek zakousne mínus, zamrazí mě. Díky Bohu za mé děvče! Nejen, že je krásná, chytrá a milá, ale navrch ještě má hromadu dukátů! Tedy vlastně liber. Požírá mě stres. Dva týdny naháním na internetu práci, a stále bez úspěchu. Trvá to pak už jen chvíli, a klepne mě. A poté znova… a ještě jednou… až se nakonec naseru! Další ráno beru životopis do ruky, sedám do auta, a vyrážím. Záhy už v hotelu přesvědčuju recepční, že jsem ideálním kandidátem do kuchyně. Hned nato na lešenářském skladě vysvětluju, že stěží najdou okolo zkušenějšího týpka. V pekárně pak baštím koláč a vypichuju, co považuji za svou největší devizu pro jejich podnik s názvem „Adam a Eva“. Jediné, čeho však dosahuji, je: „zavoláme, napíšeme.“ Odpověď hodná spousty kiwáků. Už značně unavený poté z povinnosti klepu na dveře místních stavařů. Šéfík trpělivě naslouchá mojí přednášce o lásce ke stavebnictví, kterou s nulou na svém účtu znovu objevuji. Na závěr jen prohodí: „Je pro tebe důležitý, co za práci děláš?“ Odpovídám, že zvládnu cokoliv. Od pondělí poté nastupuji.もっと詳しく
翻訳をご覧ください
0いいね
New Zealand Working Holiday 旅行者

Bydlení...
2025年4月25日, ニュージーランド ⋅ ☀️ 14 °C
Že parkovat v kempu vydržíme už jen chvíli, poznáváme každý večer. Bydlet v camperu představuje výzvu v létě, natož v zimě. Přes den makám na stavbě, a s našim domem přijíždíme domů až za tmy. Pustit si pak na tělo studenou sprchu zasluhuje bobříka odvahy. S vděčností zalézáme do kuchyňky, kde až podezřele často všechno připalujem, protože plotýnky prostě slastně hřejí. Vklouznout na noc pod chladnou deku má pak do romantiky daleko jak do sousední galaxie. S ubytováním je kříž. Každou nabídku do hodiny zbombarduje nálet 50 bídníků, kteří stejně jako my vyčkávají v kempech. Když pak jednou za čas někdo v této tragiloterii šťastně vyhraje, z kempu jej vyprovází fanfáry. Pár prohlídek už jsme měli. Doprovází je stres. Připadáme si jako na prvním rande, kde člověk hraje tu nejlepší verzi sebe sama. Po 15 minutách námluv, zrovna uprostřed mého vyšperkovaného projevu, pak někdo klepe na dveře. Než se vzpamatuji, už nastává loučení. Přišli totiž další zájemci. Nejkomičtější poté je, když ty stejné lidi potkáváte pravidelně dokola. Situace vypadá zoufale. Na každou samičku (byt) startuje nejméně 20 samečků (my). Pomoc nakonec přichází jako blesk z českého nebe. Od Češky, která tu už roky žije. Potkáme se na stavbě, kde slečna natírá. Nabízí nám dva týdny u nich doma, než děti přiletí zpět z prázdnin. A tak po 4 měsících stěhujeme své šuplíky do růžového dívčího pokoje. Obrovské díky vám – Nicol a Corey. Do výhry máme zatím daleko, ale i tak nás máme s vámi sakra kliku.もっと詳しく
翻訳をご覧ください
0いいね
New Zealand Working Holiday 旅行者

Místní krásy
2025年4月30日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 8 °C
Byť nám to jde ztuha, snažíme si připomínat, že stále žijem ve Wanace. Řečeno ve vší skromnosti, velkolepější místo na Zélandu není. Úchvatnost místní krajiny je až omračující. Ačkoli zde kroužíme okolo komína už více jak měsíc, každý jediný z těch výletů člověka odzbrojí. Odevšad vyrůstají monumentální pohoří, a mně dokola připadá, jako bychom žili uprostřed románu. Bez legrace teď povím, že i obyčejná cesta do práce působí jak epická pasáž z virtuální reality. Gumy kloužou namrzlým údolím, které obklopují zasněženými masivy. V těch vzácných momentech, když koukáme ven a zrovna držíme psychicky pohromadě, zaplaví nás vděčnost. Já vím, že i doma leží krásy, které mnohokrát ohromí. Nicméně Zéland nabízí dle mého něco unikátního. A teď nemluvím jen o endemických rostlinách a živočiších, tedy těch, které najdete jen a pouze tady. Oproti tisíciletími osídlené Evropě, člověk nejvzdálenější ostrovy objevil teprve včera. A byť i tady jedou pily a krumpáče naplno, příroda stále hraje prim. Tradičně pak s přírodou spjatí Maorové dávají řekám i pohořím jména a pohlaví. Možná se teď smějete, ale mně to dává perfektní smysl. Když na ně pohlédnete, ty hory jsou prostě živé.もっと詳しく
翻訳をご覧ください
1いいね
New Zealand Working Holiday 旅行者

37 Stratford Terrace
2025年5月1日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 6 °C
S honem na ubytování nabíráme i pár obscénních scén. Třeba když nás jedna paní s klidem nechá mrznout venku, i když disponuje volným pokojem. Důvodem je fakt, že hledá někoho, kdo se společně s ní odstěhuje z města ven. Fajn, zřejmě asi nerozumím významu spojení „Ubytování ve Wanace“. Další, tentokrát slečna, nás vyškrtne, byť si při prohlídce notujeme, jak nám to všem funguje. Prý nic osobního. Jenom nakonec našla někoho, kdo splňuje termín stěhování, který je pro ni klíčový. Okey. Považuji ale za podivné, že se o něm až doteď nezmínila. Jiní kluci pak vytahují podmínku, že doba nájmu musí být přesně pět měsíců. To by bývalo bylo ještě v pořádku, nebýt skutečnosti, že nám to napíší pět minut před prohlídkou. Jelikož mi víza končí v půlce srpna, už teď vím, že tak dlouho ve Wanace smrdět nebudeme. Na dveře bytu, kde bydlí Rory a Dany, tak klepeme vysmátí. Alespoň nám odpadá potřeba hrát divadlo. Kluci plánují cestu do Evropy, separátně každý na 2,5 měsíce. Vzájemně to napasují jeden za druhého, takže zatímco Dany bude doma ve Španělsku, měli bychom jeho pokoj; a pak s Rorym naopak. Kdo ví říct proč, něco se ale stalo. V přátelské atmosféře klábosíme s klukama snad přes hodinu, a zůstáváme, zatímco okolo proudí další a další zájemci. Cítíme napojení. Nakonec ještě navrhnu, že si prodloužím víza. Vlastně proč ne! Uplyne pak několik dní, a my mezi stovkou zájemců vyhráváme zlato. Huráááááááááááááá! Konečně se stěhujeme do bytu!もっと詳しく
翻訳をご覧ください
1いいね
New Zealand Working Holiday 旅行者

Christie Brothers aneb
2025年5月12日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 11 °C
kterak započala a také skončila moje dráha nádenního stavaře.

V čase největší nouze mi bratři šéfové hází lano. Jde o výhodný byznys. Chlapi totiž staví vilu jednomu prominentnímu chlapíkovi. Bohatý kiwák oplývá nejen penězi, ale stejně tak i OCD poruchou. Bez ohledu na fakt, že výstavba žene hrubou fází a odevšad věčně padá dřevo či beton, pan majitel požaduje na staveništi čisto. Absolutní! „To si děláte srandu?“ hlesnou šéfové jak opaření, když jim boháč poručí. Závan odporu však v mžiku hasne, jakmile promluví chechtáky. „Hele, zaplatím vám extra ruce, jen tam už ukliďte!“ „To si děláte prdel??“ vybouchne tamní stavbyvedoucí o pár hodin později, když na něj pak naletí. „Žádný strachy, my ti někoho najdem,“ konejší ho záhy. A teď už teda víte, jak to všechno začalo. Na stavbě, kde hudbu komponuje flexa, pila, sbíječka, dvakrát denně zametám, z bahna lovím hřebíky a těch 47 oken umývám furt dokola! Když mi stavoš Ryan dopřeje, bourám pak beton, térem natírám základ a vyřezávám zásuvky do masivního obložení za trilion. Prostě chuťovky, kterými obdarujete jen ty nejskvělejší dacany. Za pár týdnů už hrabu hubou o dno. Ne však kvůli nosánku, který bych si odmítal zašpinit. Na stavbě jsou všichni místní. Krom absurdního přízvuku, který připomíná něco mezi zaniklým dialektem a spiťanským blábolem, jsem totiž každému šumák. S pochybnou prací, o kterou kromě praštěného majitele nestojí nikdo a nic, si připadám zbytečný. Domů chodím zničený. Sophie už si se mnou neví rady, ale já zkouším vydržet. Potřebuji prašule, a práci aby člověk ve Wanace pohledal. Nakonec však není zbytí. Boj uvnitř vlastní duše totiž vyhrát nelze. Dávám výpověď.もっと詳しく
翻訳をご覧ください
0いいね
New Zealand Working Holiday 旅行者

Maori Point Vineyard
2025年5月24日, ニュージーランド ⋅ 🌙 8 °C
S myšlenkou prodloužit svá víza koketuji dlouho. Když však slavně vyhrajeme byt, a to na celých 6 měsíců, už není cesty zpět. Musím podat žádost. Krom tučného poplatku pak mlsní Zélanďáci požadují ještě něco navíc. Tři měsíce práce na farmě. Jinak si bal kufry. Jelikož mi sběr borůvek vynesl jen deset týdnů, potřebuji nabrat další tři. Jenže, přes nastoupenou zimu sady spí, a hledat u nich džob vypadá jak marnost. Hlavou mi však protne nápad. Vím, že stromy člověk prořezává v zimě. Když do toho vyzvím, že vinnou révu zastřihují sadaři ještě o chloupek dřív, zajásám. Vinic totiž najdete okolo Wanaky stejně jako hor. Tuny! Stačí teda najít farmáře, který najde slitování s jedním českým, velmi brzo ilegálně zde žijícím hochem. Napodruhé mi pomáhá Češka Nikol a vypichuje vinici za městem. Když pak Sophie volá majitelce Maori Point, ta sice málem v autě nabourá, ale beztak nám nabízí pozvání. A my poznáváme Marilyn. Entuziasmem přetékající sedmdesátnici, která vínem žije. Ačkoliv svých 30 tisíc rostlin stříhá povětšinou téměř sama, pomoc nakonec přislíbí. Musím však ještě pár týdnů počkat. Takže zatímco v mizérii bídačím na stavbě, ve vzduchu visí naděje. Jak už však padlo minule, v jednu chvíli nastává zlom, a já Christie Brothers opouštím. Překvapí vás poté stejně jako mě, že v ten samý den objevuji v kompu mail, že od pondělí nastupuji? Jednoduše zázrak na druhou. Ámen.もっと詳しく
翻訳をご覧ください
0いいね
New Zealand Working Holiday 旅行者

Ze zápisků Sophie
2025年5月31日, ニュージーランド ⋅ 🌙 8 °C
Zatímco počítám pupeny na révě, to abych každý výhonek šmiknul přesně podle příručky začínajícího vinaře, Sophie si komponuje ve Wanace vlastní příběh. S prací si užila svoje. Ještě za tepla na cestách, vyšívala marketing pro auklandskou univerzitu. Ze záliby ve hvězdách – či výzvách – narukuje k fakultě studující vesmír a satelity. Páni! Do toho kreslí projekty do Londýna a jako třešničku na dortu učí zahradnictví online. Tady se účastníme oba, když z důvodu časových posunů, vstáváme o šesté ranní a z divočiny stopujeme signál do města. Tam pak Sophie zaparkovaná na parkovištích vyučuje z postele vanu, čímž pravděpodobně trumfuje i velikány typu Steve Jobs a Bill Gates, kteří začínali alespoň v garáži. Ve Wanace poté spouští Sophie zajímavý experiment. Cílem je zjistit, kolikže bočáků zvládne maximálně utáhnout. Přidává brigádu ve školce rostlin, zahradničí pro místní firmičku, umývá nádobí ve dvou kavárnách, a v neposlední řadě sbírá plesnivé víno na vinici. To poslední prosím není omyl, ale skutečná lahůdka pro fajnšmekry. Jo a taky prodává v butiku, který je asi podobně velký jako náš čtyřkolý byt. Jako zkušený žonglér mohu říct, že žonglovat 8 míčků dá zabrat. Natož stejně tolik prací! V jeden moment Sophie práskne do myčky a znovu pak objeví kouzlo hlavního pracovního poměru. Zažádá si o práci zahradnice, a hnedle po ní skočí. Od této chvíle hrabe listí, stříhá stromy a čechrá nekonečně dlouhé keře. V zahradnictví dovádí na tisíc různých způsobů. A sotva může být šťastnější.もっと詳しく
翻訳をご覧ください
0いいね
New Zealand Working Holiday 旅行者

Doubtful Sound
2025年6月20日〜23日, ニュージーランド ⋅ ⛅ 7 °C
Člověka až zaskočí, jak rychle čas plyne, má-li na krku dům, práci a rutinu. Když cestujete, život zvláštním způsobem nabývá. Nová místa, jiné scény... to vše dává extra materiál, díky němuž čas jaksi kyne. Podobně jako když vedle sebe postavíte klip a tříhodinový film. Na ten druhý prostě spotřebujete mnohem více minut. My teď natáčíme každodenní kraťas. Na osmou do práce, a po páté doma. Tradiční čaj, a než pak něco zkuchtíme, už abysme zalehli. A druhý den znova. A další týden zas. Z rychlíku rutiny mě probouzí padák – neboli výpověď. Původní dohoda s Marilyn zahrnovala týdny dva. Ať už svou pílí, nebo čirým zoufalstvím, zasloužím si nakonec čtyři. Víc však ani ťuk. Byť má peněženka spráskne ruce, přiznávám, že jsem i rád. Některé dny na vinici krutě promrzám. Mokrá zima je nejhorší. Brr! Chuť si spravíme výletem do Fjordlandu. Ikonické části Nového Zélandu, kterou proslavily… no… hromady fjordů. Na palubě nóbl loďky proplouváme úžinu, o jejíž zdolání kapitán Cook tvrdě pochyboval (doubt=pochyba, sound=fjord). Zbytek víkendu následně trávíme v chatce, ze které vyrážíme zkoumat okolí. Krása střídá nádheru! Zéland je těch pohádkově načechraných výjevů prostě plný.もっと詳しく
翻訳をご覧ください
0いいね
New Zealand Working Holiday 旅行者

Flock Events
2025年6月25日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 13 °C
Sotva vytáhneme z auta věci po návratu z Fjordlandu, v hlavě mám už zase kolotoč. Idea nádenního zaměstnání zní na začátku jako sen. Nestálá práce však přináší všechno, jen ne legraci a psychický balanc. Opětovně žiju stresem, zdali a jestli vůbec něco najdu. Naštěstí máme se Sophie ještě brigádu. Tu a tam stěhujeme nábytek. Ne že bychom chtěli krást dolary svalnatcům, kteří se hecují nad obtloustlým pianem vláčeným do osmého patra. Naše specializace je jiná. Svatby, party a tajná politická sezení. Zákazník si z webu vybere materiál, který na skladě nacpeme do dodávky, a záhy nato vypálíme aranžovat. Každý z víkendů je pak jako prohlídka luxusních míst, za kterou nám ještě sypou! Hvězdami natřískaný hotel, vinice na kopci či luxusní soukromá sídla. Škoda jen těch závarů. Občas totiž není zbytí, a my doručujem monstra. Při jedné z misí nám tak sletí obří bar. Nebo pozvu na výpomoc kamaráda Joseho, který cestou na sklad otočí auto. Fakt, že nakonec tahám celou akci sám, a na ulici prosím potulné Japonce o pomoc, je pak pouhou kuriozitou. Stěhováckou kapitolu však považuju za parádní (nejen finanční) bonus. Nejen že naše schopnost tetrisu s každou dodávkou exponenciálně roste. Od nynějška mohu navíc tvrdit, že mám praxi jako kamioňák. I když teda jenom maličkej.もっと詳しく
翻訳をご覧ください
1いいね
New Zealand Working Holiday 旅行者

Inverze
2025年6月29日, ニュージーランド ⋅ 🌙 5 °C
(inspirováno americkou poezií i každodenní skutečností)

Ráno vítá ospalce, a všude číhá mlha. 7:30 na mobilu, auto vrní k odjezdu, a všude zase mlha. Tělo svírá chlad, na zemi mokro a ve vzduchu vlhko. Mlha. Stříhat, stříhat, na vinici sám, široko daleko, jen já a mlha. Horký kafe piju s kolegou, jen já, my dva, já a mlha. Do oběda času dost, a když přijde, člověk aby radši stál. Sedí jenom mlha. Kdo má štěstí v odpoledni, ten jen letmo pár paprsků zahlédne, než mrak zase poručí, a všude leží mlha. Cestou domů k večeři, v autě sám jako další jiní, a s námi všemi jede mlha. Teplo ohně krbu, všichni čtyři na bytě, a vzájemně si stýskáme. „Dneska zase mlha.“ A zítra znovu, pozítří zas. Na šest týdnů bez přestání, všude jenom mlha.もっと詳しく
翻訳をご覧ください
0いいね
New Zealand Working Holiday 旅行者

Paddons Paddock
2025年6月30日〜8月21日, ニュージーランド ⋅ ☀️ 4 °C
(english version down below)

Už pár dní si marně hlavu lámu s tím, co vlastně umím. Do kavárny chtějí trochu víc než jen znalost frenčpressu a najet dráhu zahradníka stylem, že to dělá moje žena, zní jako vtip. Jak by trefně podotknul můj fotřík, umím vlastně hovno. Sakra, co já teda budu dělat? No přece stříhat víno! Sezóna zemního sestřihu právě začíná, přičemž svůj nově nabitý um mohu parádně vytěžit! Záhy nato rozhazuju telefonem. Jenže smůla. Všechnu vinnou práci už dávno škudlí profíci. Naděje svítá, až když vytočím Chrise. Mazaného sympaťáka z Wanaky, jenž místo echt firmy raději zapřáhne dva baťůžkáře, aby dílo levně odvedli. Jenže… volám pozdě. Už prý někoho najali. Ty kokos! V čirém zoufalství spouštím ještě útok přes facebook, a ejhle! Sotva Chris zjistí, že mi v životopise bliká Maori Point, okamžitě hází zpátečku a nadepisuje smlouvu. Cože?? To ta Marilyn. Zjišťuju, že ji tu místní považují za vinařskou Superstar. A hádejte, kdo tedy teď přichází do Paddons Paddock jako odborník na slovo vzatý? Já! Chris je rozený blázen. Půlku života smýkal závodním autem, aby na stará kolena založil vinici, kterou obskakuje celou sám. Když pak vymyslí postavit si destilérku, teda mega stodolu, kterou by v Česku lepilo 20 borců a pět firem, řekne si, že to s bráchou zfušují sami. Jak by pravila moje babi: Udělej si sám. Zimu teda šťastně trávím přímo ve Wanace. Na vinici, pět minut od baráku, kde spolu se skotským kolegou poskáčeme všech 14 tisíc rostlin. Rána sice mrazí, ale jakmile vykoukne slunce, pohádkovější džob bych hledal stěží. Velké díky, pane Paddons. Tady jsem vyhrál závod.

Paddons Paddock

For a few days now I’ve been racking my brain over the question what I can actually do. Cafés want more than just knowing your way around a coffee plunger, and launching a gardening career in style “my wife does it” sounds like a joke. As my old man would put it—I basically know jack shit. So what the hell am I going to do? Well, prune vines, of course!
The pruning season is just kicking off, and I can profit from my freshly acquired skill. Before long I’m firing off calls left and right. But all the vineyard work has been hoarded by the pros! A bit of hope comes when, after countless attempts, I get through to Chris. A crafty, likeable bloke from Wanaka who, instead of a proper company, prefers to take on two backpackers to get the job done cheap.
At first it’s a dead end. They’ve already hired someone. Bloody hell! In sheer desperation I launch a follow-up attack via Facebook—and behold! The moment Chris sees Maori Point glowing on my CV, he’s already drafting a contract. What??
I soon learn that Marilyn is considered a viticulture superstar around here. And guess who’s now arriving at Paddons Paddock as a certified expert? Me!
Chris was born as a madman. He spent half his life driving the race cars, only to start a vineyard in his later years, which he now takes care of almost entirely on his own. When he decides to build a distillery—a mega barn that back in Czechia would twenty guys and five companies work on—he figures he’ll just put it all together just with his brother. As my grandma would say: Do it yourself!
So I end up happy, spending winter right in Wanaka. Working on a vineyard five minutes from home, where my Scottish coworker and I prune fourteen thousand vines. The mornings bite with frost, but once the sun comes out, you’d be hardly finding a more fairytale-like job.
Many thanks, Mr. Paddons.
This time, I won the race.もっと詳しく
翻訳をご覧ください
0いいね