New Zealand Working Holiday

(english version down below)

Už pár dní si marně hlavu lámu s tím, co vlastně umím. Do kavárny chtějí trochu víc než jen znalost frenčpressu a najet dráhu zahradníka stylem, že to dělá moje žena, zní jako vtip. Jak by trefně podotknul můj fotřík, umím vlastně hovno. Sakra, co já teda budu dělat? No přece stříhat víno! Sezóna zemního sestřihu právě začíná, přičemž svůj nově nabitý um mohu parádně vytěžit! Záhy nato rozhazuju telefonem. Jenže smůla. Všechnu vinnou práci už dávno škudlí profíci. Naděje svítá, až když vytočím Chrise. Mazaného sympaťáka z Wanaky, jenž místo echt firmy raději zapřáhne dva baťůžkáře, aby dílo levně odvedli. Jenže… volám pozdě. Už prý někoho najali. Ty kokos! V čirém zoufalství spouštím ještě útok přes facebook, a ejhle! Sotva Chris zjistí, že mi v životopise bliká Maori Point, okamžitě hází zpátečku a nadepisuje smlouvu. Cože?? To ta Marilyn. Zjišťuju, že ji tu místní považují za vinařskou Superstar. A hádejte, kdo tedy teď přichází do Paddons Paddock jako odborník na slovo vzatý? Já! Chris je rozený blázen. Půlku života smýkal závodním autem, aby na stará kolena založil vinici, kterou obskakuje celou sám. Když pak vymyslí postavit si destilérku, teda mega stodolu, kterou by v Česku lepilo 20 borců a pět firem, řekne si, že to s bráchou zfušují sami. Jak by pravila moje babi: Udělej si sám. Zimu teda šťastně trávím přímo ve Wanace. Na vinici, pět minut od baráku, kde spolu se skotským kolegou poskáčeme všech 14 tisíc rostlin. Rána sice mrazí, ale jakmile vykoukne slunce, pohádkovější džob bych hledal stěží. Velké díky, pane Paddons. Tady jsem vyhrál závod.

Paddons Paddock

For a few days now I’ve been racking my brain over the question what I can actually do. Cafés want more than just knowing your way around a coffee plunger, and launching a gardening career in style “my wife does it” sounds like a joke. As my old man would put it—I basically know jack shit. So what the hell am I going to do? Well, prune vines, of course!
The pruning season is just kicking off, and I can profit from my freshly acquired skill. Before long I’m firing off calls left and right. But all the vineyard work has been hoarded by the pros! A bit of hope comes when, after countless attempts, I get through to Chris. A crafty, likeable bloke from Wanaka who, instead of a proper company, prefers to take on two backpackers to get the job done cheap.
At first it’s a dead end. They’ve already hired someone. Bloody hell! In sheer desperation I launch a follow-up attack via Facebook—and behold! The moment Chris sees Maori Point glowing on my CV, he’s already drafting a contract. What??
I soon learn that Marilyn is considered a viticulture superstar around here. And guess who’s now arriving at Paddons Paddock as a certified expert? Me!
Chris was born as a madman. He spent half his life driving the race cars, only to start a vineyard in his later years, which he now takes care of almost entirely on his own. When he decides to build a distillery—a mega barn that back in Czechia would twenty guys and five companies work on—he figures he’ll just put it all together just with his brother. As my grandma would say: Do it yourself!
So I end up happy, spending winter right in Wanaka. Working on a vineyard five minutes from home, where my Scottish coworker and I prune fourteen thousand vines. The mornings bite with frost, but once the sun comes out, you’d be hardly finding a more fairytale-like job.
Many thanks, Mr. Paddons.
This time, I won the race.Okumaya devam et