検索条件をリセット
New Zealand Working Holiday
最新のものから
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Coromandel

    2025年1月4日〜18日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 18 °C

    S novým rokem napínáme cestovní šňůru. Jelikož následující dny a měsíce plánujeme obývat mojí dodávku, živit dvě auta pozbývá smysl. Takže prodáváme Sophiin kombík, a protože největší šanci nabízí hlavní město, podáváme tam inzerát, přičemž v mezičase míříme na přilehlý poloostrov Coromandel. Poprvé naplno žijeme v autě, a tak pomalu poznáváme plusy i mínusy miniaturního vesmíru na kolech. Je fajn být mobilní a lehce střídat líbivé destinace. Navíc všechno máte při ruce a každá noc vás stojí doslova nic. Pár dní relaxujem v kempu na horách, pak vybíráme pláže a okolní městečka. Nakonec slézáme parádní track The Pinnacles. Do toho přespíme u Sophiiných přátel, načež zjišťujeme, že každodenní sprchu vážně postrádáme. Vařit při západu slunce sice dojímá, ale den co den roztahovat a sklízet kuchyni nás brzy také unaví. Dokola navíc vymýšlet, kde další noc přespat, a jestli je tam bezpečno či dostatek místa pro obytňák, zavání tvrdým managmentem, ze kterého jsme oba na Zéland utekli. Ach jo, zdá se, že i na Novém Zélandu mají chleba o dvou kůrkách.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Auckland Car Fair

    2025年1月18日〜21日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 23 °C

    Rychlá otočka v Aucklandu znamená jediné. Nedělní trh s ojetými auty. Od podobné akce řízené Indiány bych čekal nějakou levárnu, v zásadě však platíme levný vstup, a pak už jen nabízíme a čekáme. Kolem parkuje spousta parádní inspirace na úpravu naší dodávky, stejně tak i tipů k následným cestám Kiwi-landem. Kupíme zajímavé rozhovory, až nakonec šťastně prodáváme Sophiin vehikl do rukou švédských baťůžkářů. V noci pak přespáváme u Sophiina známého, který vlastní mega sídlo na kraji Aucklandu. Wow! Teplá sprcha a fixní kuchyně vypadají po dvou týdnech na kolách jako pouštní oáza. Komfortem jest Západní člověk krmen, a komfort jest jeho kazajkou.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Reglan

    2025年1月21日〜24日, ニュージーランド ⋅ 🌬 18 °C

    Z Aucklandu padáme střemhlav dolů na západ, vstříc titěrnému městečku Reglan. Mekka hipíků, jež díky skvělým vlnám láká i mraky surfařů. Přespáváme u Heather, postarší, avšak velmi agilní kiwačky, která už po hodině aspiruje na titul naší náhradní babičky. Cca před rokem tu Sophie dělala woofing, tedy směnu jídla a ubytování za vykonanou práci. Nyní tu opakujeme stejný scénář - pro změnu ve dvou. Údržba zahrady v typicky novozélandském svahu připadá mojí přítelkyni, zatímco já stavím plotek a síťuju pařeník. Večeři pak dlabeme u Heatheřina kamaráda, kde se trochu rozkmotříme. Rozumět a žvanit po anglicku je jedna věc, chápat pak vtípky a slova mezi řádky vyžaduje víc. Možná jsme všichni potomci Západu, ale naše kultury jsou prostě jiné. Při jednom z dotěrných džouků na moji adresu se zvedám a odcházím, což následně způsobí hodně zašmodrchané drama. Heather pak opouštíme v dobrém, avšak o den dřív, a já dlouze uvažuju, nakolik je morálka lidem vrozená či jen podmíněná výchovou. Jo, srážka kultur bývá málokdy příjemná.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    New Plymouth

    2025年1月25日〜28日, ニュージーランド ⋅ ⛅ 22 °C

    Ještě na Fidži mě potkala zvláštní věc. Respektive byly dvě a jmenovaly se Peter a Rachel. Postarší páreček, manželé, co rádi cestují a s oblibou si vykládají. Jako všichni kiwáci. Slovo dalo slovo, já nastínil plány, a už mě oba zvali, abych cestou kolem Zélandu přespal u nich na dvorku. O pět měsíců později nás pak silnice táhne přesně tím směrem. Wow. Představte si, že na letišti potkáte neznámého cápka, který pochází bůhví odkud, a v deseti minutách plkání ve frontě mu pak nabídnete adresu. V jiném kraji jiný mrav. A rozhodně méně strachu o majetek. Peter s Rachel nám darují obří pokoj, za který bychom se Sophie v hotelu platili majlant. „Užijte si prázdniny,“ popřáli ležérně, a my už vymýšlíme plán, kterak zdolat masivní vulkán, jenž platí za zdejší dominantu. Počasí však hází vidle, přičemž itinerář budoucích dní drsně křičí o pozornost. Takže Mt Taranaki vzdáváme. Navíc zjišťujeme, že jsme oba unavení a otrávení. Přespávat každou chvíli někde jinde možná na Instagramu vypadá skvěle, v reálu však mluvíme o tvrdé práci každodenního plánování a vzájemného domlouvání, které vysilují. Naivně navíc skládáme jednu štaci za druhou, bez pár dní odpočinku či prostoru pro další plánování vůbec, až si říkáme, že van life pověsíme na hřebík. Asi to chce dovolenou.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Whanganui River

    2025年1月28日〜2月1日, ニュージーランド ⋅ ⛅ 13 °C

    Po měsíci putování vyhlížíme první velký trek. Čtyřdenní kanoe trip na řece Whanganui, která stéká Středozemím z hory Osudu až dolů do oceánu. Zjišťujeme, že značně podceňujem přípravu, když nám balit tašky a shánět věci 2 hodiny před odjezdem nestačí ani k sepsání nákupního listu. Takže orosená čela, kupa stresu a zbožná přísaha, že laxní přístup už nikdy víc. Před obědem pak rozvíříme vodu, přičemž následující dny trávíme v plastové bárce vezoucí nás masivním kaňonem vstříc cíli. Vykrádáme banku štěstěny, jelikož krom jedné grupy kiwáků máme celou řeku s okolními kempy jen pro sebe. Člověk v té samotě a tichu zacítí posvátno. Obklopeni skalnatými břehy, jež porůstá oživlá zeleň, proplouváme až snovou realitou. Pozoruji magii zdejšího světa a připadám si jako na cestě časem. Nikde ani živáčka, jen ten kámen, stromy a kapradí, které tu stojí nachlup stejné jako před třemi sty lety. Den po dni propadáme kouzlu řeky i přírody, učíme se ovládat loď i ladně sjíždět divoké proudy. Nakonec přežíváme i obávaný rapid 50/50, což je číslo, které vyjadřuje poměr mezi úspěchem a překlopením. Na konci pak z lodi vytahujem unavená těla, barel úžasných zážitků i niterný klid, který naleznete, jen když zabloudíte hluboko do divočiny.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Bridge to Nowhere

    2025年1月31日, ニュージーランド ⋅ ⛅ 17 °C

    Třetí den na řece kořeníme chůzí. Rychlý oběd, načež vyrážíme protáhnout chodidla napříč džunglí. Cílem jest „Most Nikam“. Vcelku okázalá betonáž uprostřed lesa, která vypráví svůj posmutnělý příběh. Koncem dvacátých let vítá Zéland doma poválečné hrdiny. Ve snaze o reparaci rozervaných duší, nabízí jim část divoké země, kam postupně mnozí z nich s rodinou migrují. V následujících letech budují svá obydlí, farmy i zázemí v nehostinných podmínkách husté džungle, to vše pod podmínkou, že vláda zřídí stabilní přístup. Stavba cest však naráží na přírodní podmínky. Sesuvy půdy, příkré svahy i nestabilní podloží maří každý pokus, až přijde ve 40. letech stopka. V buši už beztak setrvává jen hrstka statečných. I ti poslední nakonec odchází. Opouští tak zmařený sen, po kterém pak zůstává jen hořká pachuť a impozantní most, který namísto ráje vede pouze nikam.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Wellington

    2025年2月2日〜4日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 16 °C

    Sušíme mokré hadry, a záhy vytáčíme linku kapitolu. Pádíme 300 km směrem dolů, až na samotný cíp Severního ostrova. Hlavní město přináší mnohé ze „Západních benefitů“, až zde rychle pocítíme vůni velko-domova. Na rozdíl pak od Aucklandu, Wellington fouká rozmařilým kouřem hipíků. Všudypřítomná zeleň i kazajka oceánu pak podnítí k myšlenkám, jak by zde asi člověk, umořený evropským shonem, spokojeně přebýval. Důvod k návštěvě však máme jiný. Městský přístav totiž nabízí trajekt, který naše čtyři kola vystřelí na Jižní ostrov. Předtím, než nalodíme van, stíháme se Sophie otevřít společný účet, hovory domů i vietnamskou večeři. Přespáváme sice v autě, ale na verandě vagabundského hostelu, který jako když vypadne z oka vysokoškolské koleje. Úžasný výhled, špinavé nádobí i věčně obsazený záchod nás oba vyděsí i nadchne. Jaké by to bylo vrátit ručičky času nazpět? Do doby, kdy nám bylo dvacet, a celý svět nám ležel u prdele.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson - Maitai Camp Site

    2025年2月4日〜10日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 19 °C

    Že postrádáme plán pro Jižák víme už dýl. Jakmile však odvalíme první kilometry zdejších cest, zahryzne nás úzkost. Padáme nejen únavou z předchozího shonu, ale i frustrací z pochybného plánování. Cestování teď vypadá jako um, kterému se učíme tou hořkou metodou pokus-omyl-zase bota. Nevíme, jak dál, a zoufáme si. Bookujem pak kemp za městem, kde hledáme pár dní odpočinku, a taky rýsovací prkno pro naše budoucí kroky. Otazníky poletují vzduchem, a den po dni nás pálí jako místní slunce pod chybějící ozónovou vrstvou. Dále tedy mažeme opalovák, a pilně zpovídáme své vnitřnosti. Situaci pak zpestří objevivší se Boriš, turecký kamarád z Whangarei, který finišuje ostrov opačným směrem. Zase společně kuchtíme, a vzpomínáme na staré dobré časy. A jelikož jako všichni baťůžkáři pěstujeme závislost na burákovém másle, navštěvujeme místní arašídovou továrnu. Dostáváme tučnou prohlídku, kupu vzorků, a samozřejmě nakupujem. Perličkou je pak trhlé kolo, ze kterého šlapáním destilujem vlastní máslo. Jojo, kdo nabízí lidem jídlo a hry, toho lidé zbožňují.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson

    2025年2月10日〜21日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 18 °C

    Prvně poustnu na zeď omluvu. Síť Facebook, jíž tak namyšleně pohrdám, už podruhé zarodila sladkým ovocem. Po slovenském expresu směr Waiheke, načapal jsem v Nelsonu českého usedlíka Honzu. Ten aktuálně rekonstruuje barák, přičemž směnou za trochu stavařiny nabízí voňavý peníz. V trojici s dalším emigrantem Zdendou pak maluji, silikonuji a uklízím dům, který nakonec opatřím pravým zélandským plotkem ze dřeva – a z kopce. Zvláštní Déjá vu, užívat zase jazyk rodný a nasávat českou náturu. Zjišťuju, že touha po domovině je u mě zatím vyprahlá jako většina tamějších studní. Naopak mlsně baštím možnost zkoušet tunu nových udělátek, které znám jen z doslechu. Se stále delšími vlasy a hřebíkovkou v ruce pak úřaduji jako lví král. A zatímco 8 dní vydělávám hrachy, Sophie jako správná žena v kempu vaří, odpočívá a pere. Přeju jí tu pohodu, a sám užívám denní rutinu, kterou cestovní boty nekompromisně rabují. Když mě pak vyzvedává po práci s kyblíkem burákového másla v ruce, cítím se jako prvotřídní rolník. Žijeme si svůj novozélandských sen. V dodávce, bez peněz, a bez budoucnosti. Jen čaj o páté, a pár klidných dní na cestě životem.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Název projektu – Cesta

    2025年2月20日, ニュージーランド ⋅ ☀️ 22 °C

    Když jsem nádeničinu pověsil na hřebík, plně se roztočil kolotoč plánování. Původní představu woofingu měníme za ideu rachoty, která napumpuje vyschlou peněženku. Jenže na Zélandu léto brzy končí, a prošlapávat si výletní stopu sněhem nepříjemně zebe. Takže trampovat, kempovat či pracovat? Rozhodnutí, které komplikuje i fakt, že Sophie zde oproti mně natáčí již druhou sezónu. Začátkem minulého roku trávila cestováním na ostrovech několik měsíců sama. Pak sice odletěla domů, ale s nárazem britského podzimu frnkla zase zpátky. Takže řešíme kolizi. Já natěšený poznat neviděné, zatímco zahradní designerka vedle mě už hledí strčit pohorky do skříně, a usadit se. Nastupují tak složitá vyjednávání diplomatických sborů. Postupně slíváme vzájemné potřeby i očekávání, přičemž na konci z kotlíku vytahujem uspokojivé dílo. Manažer uvnitř nás plesá štěstím, a já si připadám znovu jako na stavbě. Modeluju projekt – tentokrát cesty s baťohem. A na závěr už jen doufám koupit chlebíčky, a zkolaudovat.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Abel Tasman National Park

    2025年2月21日〜25日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 16 °C

    Plán zní následovně. Vydolovat zbytek peněz, a ještě za tepla nakoukat pár hezkých míst. Ideálně takových, které Sophie posledně zmeškala. Začínáme Národním parkem Abel Tasman, který slibuje vyleštěné pláže i podmanivou přírodu. Jelikož nám srdcem protéká stále řeka Whanganui, znovu zamlouváme kajak. Dva dny brázdit pobřeží, a třetí nazout boty a táhnout lesem. Poučeni z minula, zapalujem nálož příprav o den dřív, abychom na vše měli moře času. Blahopřejem si však jen do doby, než zjistíme, že zase připlouváme totálně pozdě. Poslední z věcí nakupujem až za tmy, takže nezbývá než hrubě ranní budík, abychom vůbec stihli zahájení. Když pak pozorujem ostatní účastníky, kterak s klidem a grácií kráčejí natěšení kolem, skládáme další zbožnou přísahu, že takto už nikdy víc. Rozpálení stresem pak vyplouváme na moře. Když později rozbalujem oběd na jednom z ostrovů zalévaným deštěm, připadáme si ztroskotaní stejně jako Robinson. Naštěstí každé neštěstí jednou pomine, takže stan tyčíme už pod sluncem. Druhý den pak barví obloha bez jediného mráčku. Rozrážíme vlny oceánu a navštěvujem okolní ostrůvky, chutnajíc tak ze života námořníků. Modro vpřed, modro vzad, a jen ta malá loďka, bez které jsme nahraní. Intenzivní zkušenost plná různorodých emocí. Náš vehikl poté kotvíme na pláží. Dál totiž vyrážíme po svých. Pouť lesem provázejí nádherné výhledy, jenž navečer zakončuje plné bříško a slastný spánek. Ten naruší pouze desorganizovaná Němka volající přesně ve 3 ráno domů. Grüß Gott! Treku dominují snad nejkrásnější pláže, které na Zélandu najdete. Stejně tak i hromada lidí, jež každý ze slavných „Walků“ provází. Vlastně si celou dobu připadám jako na školním výletě. Více než příroda tu hraje prim sranda s kamarády, komfort, a pohodové tempo. Nic proti. Já však po osamocené výpravě do hlubin řeky Whanganui čekal přeci jen něco jiného.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Návrat do Nelson Camp

    2025年2月25日〜28日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 22 °C

    Abel Tasman pro nás znamenal nejen schůdnou vycházku, ale také test. Tu pravou divočinu totiž plánujeme až nyní. Pětidenní trek v Nelson Lakes NP. Přes devadesát kilometrů s celkovým převýšením téměř pět tisíc metrů. Napříč horami potáhneme nohami, až k břehům Modrého jezera. Maorům posvátné Blue Lake představuje na mapě bodík značně komplikovaný. Do této stanice žádné vlaky nejezdí. Nebýt internet plný extatických recenzí, pravděpodobně bychom tuhle výpravu již předem vzdali. Avšak příslib nulového člověčenství i omračující přírody nás napumpuje chtěním. Zvlášť když Blue Lake dle vědeckých měření obsahuje tu nejčistší H2O kapalinu světa. Viditelnost prý leze až k 80 metrům – což zní úžasně, šíleně i hluboce. Chápeme však, že podcenit předehru tentokrát znamená malér. Ten pokryje možná helikoptéra, ne však naše pojistka. Každý den 12 hodin chůze. Překračujem alpský úsek, takže táhnout kopu oblečení, stejně jako pětidenní nálož zásob. Jo, tentokrát žádný spěch ale poctivá příprava! Studujem, kreslíme mapy, diskutujem a vymýšlíme. Balíme pytlíčky - jídlo za jídlem, den po dni. Převařovat vodu? Néé. Kupujeme tablety. A nakonec – přeci jdeme k tomu nejčistšímu rezervoáru pitiva na světě. Nejvtipnější part hraje pak mé koleno. To mocně otéká jak alergik po zásahu úlem. Ještě pár dní před odletem kulhám tak, že v zásadě nemohu chodit. A tak se modlím, rekreuju, věřím svému tělu. A pamatuji slova Jirky Procházky. Do každé bitvy jdeme nějak omezeni. A je to v pořádku. Ideální stav neexistuje. Pokud jen trochu můžeme a věříme si – do boje!もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson Lakes National Park - 1. den

    2025年2月28日〜3月1日, ニュージーランド ⋅ ☀️ 19 °C

    Na startu jen marně větříme, co nás vlastně čeká. Ranní etapa působí rozpačitě. Mašinu rozjíždíme pomalu a vlažným tempem. Našlapuju opatrně, sžírán obavou o kloubní spoj. Vím, že bez jeho podpory končím. A první část lesem nemůže být komičtější. Příkré břehy a všudypřítomné kořeny. Brblám si trudně, že přeskáču-li tohle, zbývajících 85 km urvu jako nic. Úspěch nakonec přichází, a po čtyřech hodinách sedáme na chatě k obědu. V dáli dřepí horský velikán, masivní předzvěst scén budoucích. A stejně tak i nástrah. Brzy nato narážíme druhý sud. Dalších sedm hodin skrze lesy, míříce k masivnímu jezeru, jehož patu dobýváme za soumraku. Složitá trať, která překračuje zarostlá území, tučné řeky i ostré srázy nás zaskočí. Drsná tonáž táhne dolů, a já přemýšlím, zdali tohle sousto vůbec dáme. Elán v nás taje kvapně jako posolený městský sníh. Poté blízko vodě, armáda „sendflies“ vyráží na steč. Nechvalně známý kiwácký hmyz, který svou korunu pro krále opruzu rozhodně nezapře. Desítky mušek cílí přesně, hladově žíznící naší krve, až ta jediná selfie, kterou s úsměvem na břehu děláme, dostane nálepku „naprostá lež“. Mrštně skáčeme do chatky, kde jen za světla svíce kuchtíme véču. Sekunduje nám trojčlenná osádka trampů, která dorazila o pár hodin dřív. Tvrdě vyklidnění, ležérně ladí stanici spánku. Když nás navíc zasypou smrští otázek, na které v tom miniaturním okně mezi příletem a kómatem ve spacáku nezbývá prostoru, propadáme zoufalství. Nasupeně pak rozmýšlíme, že do příštího hiku natiskneme týmová trička, a to s nápisem: Právě jsem dorazil do chaty. Jsem unavený, špinavý a hladový. Pozor na mě!もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson Lakes National Park - 2. den

    2025年3月1日〜2日, ニュージーランド ⋅ ☀️ 19 °C

    Spacák opouštíme za tmy. Předpoklad rychlé akce dostává v záplavě ranních povinností na frak. Rozbalit, nasnídat, umýt, zabalit – umýt sebe, latrína, a boty. Tohle do hodiny střihne možná tak Superman. Ve společnosti druhých pak hrajeme oproti včerejšku i pár milých tónů. Hned však koukáme jak z jara, kterak naši sousedé vstávajíce sice později, berou za kliku dřív. Co děláme špatně? Pohoršeně zavíráme chatu jako poslední, načež roztáčíme nohy a stopujeme cíl. Dá-li Bůh, dospějeme až k samotnému jezeru. Cesta přeje. Veskrze rovinatá pasáž o 15 km, které dominují louky, travnatá údolí, i bizarně drzí čmeláci, jenž nahání vše modré jako baťůžkáři slevu. Z dáli rostou hory. Nikoli kopce, ale obři! Výhledy bojují o cenu měsíce, a my zatím stínujeme mohutnící řeku. Většinu času putujeme sami. O kroky se pak pomyslně přetahujem jen s trojicí asiátů. Jinak nikde nikdo. Tělo přivyká zátěži, ožívá, a i bolavé koleno drží. Než dohrkáme první část, slunce padá k odpoledni. Zamrazí nás, o kolik jsme pomalejší než rangerské předpoklady. Více jak 2 hodiny! Přichází náročná pasáž plná stoupání, sesuvů, či natolik absurdních cestiček, že bezpečnost u nás doma působí jak vtip. Táhneme dál, podél stále zuřivější řeky, že se neslyšíme ani řvát. Tuhle čtyřhodinovku pak rámujem mezi zážitky, na které se nezapomíná. Když nakonec v úžasu vidíme chatu, skáčeme radostí jak blbí. Tohle vážně dalo zabrat. Bez debat pokračujem ještě o pár stovek dál, kde už čeká jezero. Báje o jeho magii nelžou. Sedáme na břeh, a to posvátno slovy popsat nelze. Když pak za tmy otvíráme chatu, zoufáme si stejně jako včera. Osazenstvo totiž spí, a nám tak nezbyde než vařit venku. Unavení, špinaví, hladoví a zhuntovaní. A navíc ještě zima. I tak si ale připadáme jako absolutní jedničky.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson Lakes National Park - 3. den

    2025年3月2日〜3日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 18 °C

    Těžko si představit probdělejší noc. Sophie leží zmáčknutá u střechy, zatímco já chrním pod namrzlým oknem, které nejde zavřít. Navrch přidejte ještě výstavního chrápače, jichž na trecích číhá spousta, a ráno vstáváte jako vybití. Do slunného dne nás pak vyhání ostrá hádka matky se synem, který odmítá nahodit motor. Pro nás však dnešek znamená odpočinek. V klídku posnídáme a vyšplháme pak k omračujícímu jezeru Constance. Macatější verze Blue Lake, kterou obepíná masivní skalisko. V nastalém tichu pak člověka zaplaví pocit, jak je jeho život jepičí. Tyhle hory zde kralují po stovky tisíc let. A za další milion to o moc jinačí nebude. Výtahem do pravěku pak sjíždíme zase dolů a velíme krokům zpátky do chaty. Baštíme oběd, přičemž v komickém dostatku času povídáme i s pár usedlíky. Očekáváme totiž čtyři hoďky do další chaty, což oproti ostatním dnům klidní jako heřmánkový čaj navalený morfiem. Když tam poté docházíme ještě za světla, a ještě za světla vaříme, nabízí se možnost od radosti vískat. Jenže trek nám trvá zase o dost dýl, což v představě zítřejšího nadělení, kdy šplháme nejvyšší horu a spějeme ještě o kus dál, děsí. K večeři pak žádné hraní karet, jak bylo plánem. Louskáme výpočty a spřádáme dohady, zdali není lepší přeci jen zařadit zpátečku a vracet se stejnou trasou. Začínám být zoufalý. Dosavadní rychlost totiž tvrdí, že zítra nabereme víc jak 14 hodin. A tolik světla na obloze přes den není. Odvahu nám nakonec dodává až značně vtíravý Američan. Ten připlul dnes z druhé strany, a byť nám předvídá pořádně zatvrdlý oříšek, věří, že zítra uspějeme. Když pak se Sophie za svitu hvězd drhneme svá těla v řece, nezbývá mi než upřímné přání. Snad ten děda mluví pravdu.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson Lakes National Park - 4. den

    2025年3月3日〜4日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 17 °C

    Z postele nás vyhání úzkost. Vstáváme první a stejně tak jako první narážíme trasu. Neuvěřitelné! Skoro si až prozpěvujem, nebýt za dveřmi ten proklatý kopec! Veskrze vertikální stěna o tisíci metrech, kterou zdoláváme jako upocený Spiderman. Nic, co byste hledali v manuálu pro povaleče! Když pak skoro nahoře les ustoupí skále, klepeme do hodin 4 hřebíky. Vrchol zdá se býti v dohledu. Chachá! Unášeni opojením rozléváme kávu, a žvaníme a žvaníme. Když konečně shledáme naši laxnost za urážku majestátných hor, zvedáme sedáky a šoupeme navrch. Jenže za posledním zlomem čeká další, a sakra, ani ten není poslední! Něco tu začíná smrdět. Rozbalíme digitální mapu, načež padám do mdlob. Vrchol kuje pikle až za x-tým rohem, my popletli bodíky, a s tím hodinovým kafem to řádně posrali! Kvapně pelášíme jak na hrot pohoří, tak i k mezní hranici stresu. Ten oslavný praporek pak v zásadě ignorujem, a okamžitě zahajujem sesuv dolů z druhé strany. Krásu krajiny požírá hon, a mně připadá, že tu hrajeme někomu divadlo. Po dvou hodinách rozkrojíme koláč trasy napůl, obědváme, a záhy střílíme jak namazaná kulovnice dál. Ve strachu ze tmy téměř běžíme zalesněným údolím, jež mi svým vzezřením ponejvíce připomíná domov. Sophie pak vyhrkne smíchy, když jí povím, že tenhle kousek mi učaroval zatím nejvíc. „A kvůli tomu jsi cestoval až na druhou stranu světa, že.“ Člověk je vlastně jako strom. Čím déle někde koření, tím hůř jej poté přesadit. Když pak za šera otvíráme chatu, nezbývá než děkovačka všem kiwáckým bohům. Tohle bylo těsné a děsné.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Nelson Lakes National Park - 5. den

    2025年3月4日〜5日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 13 °C

    Šestá ranní, vstávačka, a s radostí vpřed! Tedy jak kdo. Sophie v noci pozřel mocně nasvícený měsíc, a tak ráno leze ze spacáku jako vypálená baterka. Kouknu na ni, a zakousnou mě obavy. Poslední etapa sice nabízí bezprecedentní rovinku, i tak nám ale ta dnešní třicítka vyhrožuje jak rozběhnutý kanec. Krajina pomalu mění svoji tvář. Hory dezertují, načež scénu roztančí louky, mírný lesík a teplé klima. Konec cesty pak promlouvá z úst lidí, kterých najednou potkáváme víc a víc. S hranou masivního jezera nás omámí zvláštní smutek. Pětidennímu dobrodružství zvoní umíráček. Nabíjíme hlaveň odhodlání, zavrhujem možnost sjet poslední kilometry lodí, a křápeme i poslední ořech. Příjemná to procházka, na které nás nejvíc pobaví pár výletníků v žabkách. Tady dochází ke střetu dvou absolutně rozdílných světů. O to více pak oceňujem hloubku zážitků, která na denním výšlapu prostě chybí. Poslední z kopců ještě přátelsky nahulí pod kotel, ale to už přecházíme s klidem. Šeď pak zatahuje oblohu právě ve chvíli, kdy máme naši káru téměř na dohled. Ve smíchu natahujem na posledních pár minut pláštěnky, a když za šíleného krupobití sedáme do auta, zasáhne nás šíp úlevy a štěstí. Zvládli jsme to! Jako Kolumbus dopluli jsme navzdory nesnázím do své miniaturní Ameriky. Odolali jsme nástrahám, čelili výzvám, a konečně naplnili svůj cíl. Ale co teď? Bilancovat tuhle unikátní zkušenost necháváme zítřku. Jakkoli byla totiž celá výprava úžasná, neuvěřitelná a boží, přeju si teď jediné. A to pořádnou postel!もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Murchison Motorhome Camp

    2025年3月5日〜8日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 15 °C

    Nápad, se kterým přišla Sophie. Jestli přežijeme pětideňku v horách, to poslední, co chceme, je poté spát v autě. A tak rezervujem pokoj v kempu, kde zamýšlíme relaxovat až do umření. Uprostřed ničeho bereme maličkatý kontejner, který ať je jaký je, obsahuje tu nejúžasnější věc na světě. Postel! Po tři noci pak vegetíme, vzpomínáme a počítáme těch sto třicet tisíc kroků předešlých dní. Tedy alespoň takový byl plán. Moje žena za svou dovolenou v horách po zásluze platí navršenou prací, přičemž počítači zasvětí většinu pobytu. Tolik zřejmě k ideji digitálního nomádství. Já pak v dozvucích euforie z Nelson Lakes sedím u počítače také. Zarputile prohrabuju celý kiwácký web a čenichám další hike! Dochází mi totiž, že tahle pětidenní zkouška džunglí vyhrává soutěž o novozélandský skvost. Teda krom výpravy za objevením Sophie! Věnovat čas nečemu jinému než expedicím do přírody, považuji teď za čiré bláznovství. Odhodlaně pak vymýšlím, jak natrvalo emigrovat do džungle, a jak k tomu navíc překecat i drahou polovičku. Život mezi lidmi najednou vypadá jako podezřelá modřina, kterou na těle nechci. Ach jo. Toužím vypadnout zase ven, do divočiny. Únavou ztratit hlavu v lesích a žít jednoduchý prostý život. Tam, kde telefon nezvoní, auta nejezdí a počítače nepočítají. Jen dnešní cesta a v nohách jasný cíl. Možná si klepete na čelo, a uvažujete, zdali jsem ještě normální. V mém světě však momentálně neexistuje nic víc.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Into the Vortex festival

    2025年3月8日〜11日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 16 °C

    Trochu riskujem. Jen pár dní po Nelson Lakes vletět hned do další džungle. Tentokrát zarostlé člověčinou. Když nás vzali jako dobrovolníky na fesťák, slavíme. Lístek na letní brajgl jsme chtěli. Když dorazíme na místo, všechno je vlastně krásné. Dvě stage, pár stovek námořníků, a rozlehlá pláň daleko za městem. Počasí navíc přeje. Zapisujem svoje jména, načež zjišťujeme, kde je nás potřeba. Smlouva s ďáblem vypadá následovně. Kupte lístky, odveďte práci, prachy dostanete nazpět, a zbytek fesťáku paříte na nás. Vcelku fér kšeft. Nebýt my však v roli Fausta. Vedoucí, který nás úkoluje – Malix – totiž naší služby s klidem obětuje. Prý už má hotovo, a ten stánek s informacemi, kde nás chtěli posadit, mu přijde zbytečný. Tak Bezva! Dredatý Malix vypadá, že pro jointa nejde daleko, a celá tahle paráda začíná smrdět. Vyhodit pět set dolarů za fesťák, o jehož organizaci začínám s gustem pochybovat, však odmítáme. Takže objíždíme místní štáb, abychom brzy našli holčinu, která působí že ví, jaká páka. Zaplať Pánbůh! Páteční večer poté trávíme na bráně, kde rozdáváme náramky. Velká legrace, vítat natěšené lidičky dovnitř. Člověk si hned připadá, že každému rozdává to nejlepší matro. Baví mě i sobota, kdy nabízím osadníkům letáčky. Přijde mi, že ve výsledku ale všichni stojí jen o dobrou energii. Horší než nafučený pořadatel, už je snad jen déšť. Večery pak trávíme na stagi či u ohně, kde oproti předpokladům hraje tvrdá řachanda. Nevím proč, ale čekali jsme zpěv ptáků a živé lesní rytmy. Tak jo, pro příště trocha infa předem. A jenom doufám, že ty kačky za lístky přiletí nazpět.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Westport

    2025年3月11日〜13日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 17 °C

    Tentokráte už vážně prosím odpočinek! A trochu toho ticha a klidu. Bivakujem na pláži u miniaturního městečka, které dle zdejších standardů drží téměř punc metropole. Když shodíte kotvu na Jižáku, vyjma několika center lidství, zbytek působí jako absolutní konec světa. Pár osamocených člobrdů, stodvacítka farem, a jen nekonečná stáda asynchronního bučení. Prohrábnete-li pak statistiku, zjistíte, že jen ovcí tu skotačí až pětkrát víc než všech lidiček do kupy. Bééé. Krajinu pokrývá moře lesů, záplava hor, a všeho všudy pouhé tři cesty spojující sever a jih. Venkovská jednoduchost vracející vás o sto let nazpět. Vyhmátneme bufík s perfektně napečenými koláči, který trumfnou všechno, co jsme prozatím ochutnali. Paradoxně v té kapitalismem vyšperkované dokonalosti stejně něco postrádám. Možná to srdíčko upocenýho pekaře, který s vámi poklábosí, mezitím co mu další várka zlátne v troubě. Já si vážně myslím, že celá ta sofistikovanost a umělé inteligenství nás začne pěkně brzo srát. Plast a dotykovka nás v noci pod peřinou nezahřeje. Skoro celý den trávíme pak v knihovně. Popouštím své nové závislosti, a plánujeme další hike. Tetelím se blahem. Tohle bude paráda!もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Gentle Annie Camp

    2025年3月13日〜18日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 15 °C

    Židličky a stoleček rozbalujem v Gentle Annie. Tam lavičky, tam kavárna – tam sedačky, tam zákusek. Zázemí hodno hotelu. Údajně jeden ze tří nejlepších kiwáckých kempů zvládá marketing na jedničku. Vždyť jsme o nich slyšeli snad ještě v Evropě. V noci zamlouváme vířivku pod hvězdami, a můžete si myslet, že našemu štěstí nebrání nic. Ale věci často bývají jiné, než se zdají. Tak prvně ten hike. Chvíli to trvá, ale dojde mi, že než další vrcholy, honím spíše pocit. Pocit svátečnosti, který přichází v přírodě. A vícedenní túra jej neskutečně znásobí. Když najednou prozřu, že jak feťák pouze sháním další dávku hor, zaplaví mě zmar a taky smutek. Skončíte-li totiž parádní dovolenou, kancelářská židle prostě vrže. Když teda sen o doživotním azylu v buši konečně pověsím na palmu, vymýšlíme se Sophie, co dál. No, co teda dál? Cestování, a ta neustálá změna poloh, nám už leze krkem. Chybí nám ta rutina, pevné zázemí, a stabilita. Navíc to vypadá, že než si tohle zlato vydolujem, odteče na Zélandu ještě mnoho ledovcové vody. Jako bychom si až nyní uvědomili, jak unavení, otrávení a frustrování vlastně jsme. Ustavičné skákání sem a tam. Bydlení na kolech. A pak to věčné plánování rozhodování! Ať už to celé velké dobrodružství táhne komínem a jde se bodnout! Áhhh! Zřejmě nám právě vyhodily pojistky.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Denniston

    2025年3月15日, ニュージーランド ⋅ ⛅ 14 °C

    Klikaticí vzhůru do hor. Krátce zastavujem na místě, kde čas pochroupal mnohé. Denniston byl kdysi jeden z největších černouhelných dolů. V dobách své slávy zde krumpáče jely o sto šest a v přilehlé vesnici to pěkně žilo. Vyrostla zde škola, kostel, a samo sebou nejedna hospoda. Dělníci tu s rodinami fárali o prostý ale drsný život. Špatné podmínky a bezpečáka, aby člověk pohledal. Docházelo k udušením, výbuchům i jiným tragédiím. Třeba když vás zajel vozík naložený uhlím, protože dopravní kolej představovala i přístupovou cestu. Tak dobrá. Připouštím, že ty technologie nejsou jenom špatný. O sto padesát let později zde pak nacházíme pár zrezavělých zařízení, pustou pláň, a ticho. Připadám si jako ve snu. Najednou chápu, proč archeologové vypráví o svém řemesle s takovým nadšením. Vždyť do minulosti také cestuju, i když jenom v hlavě. Imaginární výlet, který může však být osobnější než čekáte. Protože když navštívím místo, kde očividně něco bylo, ale to něco zde už není, trkne mě. Vždyť tohle jsme i my! I my tu momentálně jsme. Život beze smrti asi nikomu na konci neprojde. Na druhé straně, díky Bohu. Všechny ty naše starosti budou beztak jednou zbytečný.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Tom a Kara

    2025年3月18日〜26日, ニュージーランド ⋅ 🌧 14 °C

    Když už se vám všechno sype pod rukama, buďte si jistí jedním. Brzy se to zlepší! Naše spása přichází v podobě kiwácké rodiny, ke které se na týden stěhujeme. Woofing – tedy směna práce za žvanec a postel (!) – působí jako vysvobození. Už žádné rozhodování, plánování ani vymýšlení! Konečně nám někdo řekne, co máme dělat! Zpočátku jsme nervózní. A to nejen kvůli hippie bajdě posazené v buši, ale i dvěma prckům, kterým máme tak trochu dělat chůvu. Skoro dvouletá Bodie May je ve věku, kdy chce zkoumat svět. Ideálně tak 120x dokola! A čtyřletý Jaxson? V tom jako by někdo nechal běžet dva jaderné reaktory! Navzdory obavám však nakonec dolujeme zlato! Rodinka nás přijme s takovou srdečností, až se cítíme jako… doma. Přes den montujeme nový kurník a večer vytahujem světelné meče a balíme děcka do palačinek. Tom a Kara se ukazují jako skvělí rodičové. Byť jejich přízvuk připomíná spíš než angličtinu japonský dialekt, stejně cítím, že tihle lidé mají svůj svět ještě v pořádku. Takže co víc? Zbývá už jen třešnička na dortu. Tom je řezbář a pracuje s nefritem. Když nás pak vezme do své dílny a pomůže nám vyrobit si vlastní náhrdelníky, skáčeme štěstím do vzduchu. Tady jsme opravdu udělali banku!もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Franz Josef

    2025年3月26日〜29日, ニュージーランド ⋅ ☁️ 11 °C

    V půlce osmihodinovky směrem na jih brzdíme k odpočinku. Nacházíme městečko jako vystřižené z Alp. Penziony a restaurace uprostřed zasněžených masivů. Jiný důvod návštěvy než – treky, wellness, lyže – nehledejte. A ještě lety helikoptérou. Populární kratochvíle, která vás vynese až na vrchol LEDOVCE. Ano, místní dominanta číslo jedna, na kterou turistické kanceláře lákaly už před sto lety. Jenom toho „věčného“ sněhu tu tehdy leželo o pár miliard tun víc. Chystáme si denní túru. Špacír na vyhlídku, ze které lze toho běláska pokoutně špehovat. I když po vás hází očkem téměř odevšad, přiblížit se láká. Sami sebe však zaskočíme, jak moc nám chybí motivace cokoliv dělat. „Přijde mi to,“ říká Sophie, „jako když se vrátím z dovolené a zjistím, že práci nesnáším pořád stejně.“ Averze z cest se vrací, a tlačí nás stále jako princeznu pověstný hrášek. Nejradši bychom odstavili klíče a auto zahodili do kanálu! Po týdnu oddechu se cítíme znovu totálně vyhořelí! Nakonec to prorážíme silou. Sophie medituje u práce, a já nervózně vytahuju hole. Kolena roztáčím lesem vzhůru, kde na konci čeká nafintěný ledovec. Ačkoliv ze začátku hýkám jak přestárlý hlodavec, srdce mi brzy buší radostí. A to bez ohledu na fakt, že prší, kameny děsně kloužou, a ten slavný ledovec není pod mraky skoro ani vidět! Příroda léčí. Moudrost, kterou si potřebuji stále opakovat.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • Adam 666New Zealand Working Holiday旅行者

    Wanaka

    2025年3月29日, ニュージーランド ⋅ ☀️ 18 °C

    Protahujem cestu dolů. Cíl leží až na spodku ostrova, v jednom z velkých měst. Než však vyzujeme pohorky a zaplujeme zpátky do civilizace, navštívíme Wanaku. Líbezné městečko dřepící na břehu obrovitánského jezera. V zásobníku máme jen pár hodin, což je velká škoda. Wanaka (stejně jako naškrobený soused Queenstown) platí za novozélandskou Mekku. Ne snad kvůli restauracím či barům, ale přírodě. Impozantnost zdejší krajiny je až absurdní. Poznáte to z dálky, už když přijíždíte. Gigantické fláky hor šplhající strmě vzhůru doslova od špičky vašich noh. Členící se masivy, jenž vypadají surově, a přesto kouzelně. Matka Země vás tu svou nádherou pohltí. Najednou si skutečně připadáme jak uprostřed Tolkienova románu. A teď nemyslím jen scenérii, ale hlavně tu magii. Rázem chápeme, proč zrovna sem míří na Zélandu prostě každý. Stejně jako Linda, kamarádka z Whangarei, kterou zase potkáváme. Bydlí tu již pár týdnů, a nám najednou připadá, že musíme udělat to samé. Zveme ji na tradiční auto-večeři, a oproti předpokladům bookujeme na pár dní kemp. Cesta na jih počká. Wanaku chceme zažít rozhodně víc.もっと詳しく

    翻訳をご覧ください
  • 2026© FindPenguins
  • ホーム
  • 当社について
  • グループ追跡
  • プレス
  • 規約
  • プライバシー & Cookies
  • ヘルプセンター
  • 印象